csbebghrlvltmkplrusrsksluk

Postavení sochy knížete Sáma na Jarcovských vrších

Jaroslava Grobcová

O knížeti Sámovi můžeme oprávněně tvrdit, že před tisícem a čtyřmi sty léty vytvořil zemi Moravu. Datum jeho narození je zahaleno někde do konce šestého století n.l. Známe ho z evropské literatury až ze sedmého století už jako dospělého, velkého, neporazitelného vojevůdce slovanského obranného vojska. Bojoval proti vpádům Chazarů a zejména proti válečným tažením otrokářských a feudálních říší, kterými byli Řekové a Římané a  královská říše Franská.  V těch dobách byl kníže Sámo v Evropě považován za největšího a nejschopnějšího  vojevůdce. Neprohrál žádnou bitvu a proto ho nebylo možno z evropských dějin vymazat. A jelikož nemohl být zamlčen, vymyslel se jiný způsob, jak knížeti Sámovi nepřiznat slovanskou příslušnost. Tisíc roků ho germánská, ale i česká historická literatura označuje za franckého kupce, který se náhodně v době bojů objevil ve slovanských zemích. Jak nesmyslné je toto označení pochopí zdravý selský rozum, protože vědecký rozum nemá zdůvodnění pro to, jak v bojích, kde proti sobě stály armády  až s třicetitisícovými šiky vojsk (Mauro Orbini), našel uplatnění francký kupec, z nepřátelské země, který byť se silným vojenským doprovodem, projížděl zemí. Slované nikoho cizího nepotřebovali, měli dost odhodlaných, schopných mužů, kteří by položili život za to, aby ochránili život lidu svého národa. Evropští historikové uvádí bitvy, kdy kníže Sámo stál v čele slovanského vojska. Někteří uvádí už rok 618, jiní rok 621, avšak shodují se v tom, že jeho velká bitva proti franckému králi Dagobertovi se odehrála v r. 631 a hledá se její místo. Velmi nadějně se jeví (podle zkoumání ing. Jaroslava Růžičky), že se odehrála nedaleko znojemské, vojenské pevnosti. Sámovi vojáci, usazeni a opevnění na 78 m vysoké skále, tehdy tzv. Vogel/3tosburgu (neboli vrchu vrhajících ptáků, na kterém dnes stojí  nádherný vranovský zámek) rozprášili šípy a kamením vojska krále Dagoberta a zbytek zahnali na útěk.

Na počátku jsem uvedla, že kníže Sámo vytvořil už počátkem sedmého století n.l. (před tisícem a čtyřmi sty léty) zemi Moravu. Kníže Sámo sjednotil a spojil na počátku sedmého století slovanská rodová sídla a slovanské kmeny do území, které bylo z východu ohraničeno řekou Váhem, z jihu řekami: Dunajem, Moravou a zejména Dyjí, ze západu vrchovinou, dnes Českomoravskou a ze severu řekou Odrou. Tato země, knížetem Sámem sjednocena, byla pojmenována zemí Dunajských Slovanů, později Moravou. Dnes je Morava o něco menší, tehdy sahala k řece Váhu až na dnešní Slovensko a kníže Sámo je právem velkou historickou postavou i slovenských dějin.  Ostatní je stále tatáž země, naše Morava.

Naše země Morava je cele zakotvena ve slavných slovanských kořenech našich předků a kníže Sámo je v našich dějinách jednou z nejváženějších osobností. Buďme na něho hrdi a stejně tak i na naše slavné dějiny. Buďme hrdi na to, že jsme Moravané.

Socha knížete Sáma byla postavena do krásného prostředí Jarcovských kopců na rozcestí turistických cest. Odtud jedna z cest vede k památníku prvního Československého presidenta T.G.Masaryka, který se zasloužil o vznik Československého státu. (Bylo to sou-národí: Čech, Moravy, Slovenska, Podkarpatské Rusi a části Slezska.
T.G. Masaryk byl Moravan, narozený v Hodoníně a byl velkým přítelem moravských hor a skal. Jeho žena Charlotta měla na Moravě oblíbenou studánku pod Soliskem, kterou velmi často navštěvovala.

Druhá z cest vede opačným směrem k dávnému, více než tisíc roků prastarému památníku našich předků (nyní tzv. GULE), který v dávných dobách byl umístěn spolu s druhým už rozsekaným kamenným symbolem, ve středu posvátného háje. Jsou to symboly bohů úrody, falos-mužský a grál-ženský. Naši předkové ctili boha úrody zemské, stejně jako jejich sousedé ve Venedii. Za moravského i venedského boha úrody zemské byl považován bůh SVANTOVÍT. Ve Venedii stával vznešený a ctěný bůh Svantovít v Arkoně na Rujáně, než ho dánský král Waldemar při vojenském tažení, rozmetal na kusy. U nás jméno boha Svantovíta, přes celé tisíciletí nepřízně, posouvají naši předkové staletími a tak přetrvává dosud v rodové paměti lidu. Důkazem toho je, že na nedalekém kopci Štípě je po bohu nazvána skála. Je zde Svantovítova skála, do které je vytesán nejen rám, ale do vysekaného rámu i jméno boha Svantovíta. V Jarcové si naši předkové postavili plodný symbol tohoto boha, stejně jako plodný symbol bohyně. Měli zde posvátný háj, ve kterém se scházeli a možná ti nejstarší i s knížetem Sámem.  Proto celé Jarcovské pohoří, stejně jako pohoří nad přehradou Bystřičkou, jsou významnými mezníky v rodové paměti moravské, která v postupujících staletích nezapomínala a zanechanými stopami uchovávala její povědomí v nás až do dnešní doby. Jsem přesvědčena, že moravskému knížeti Sámovi se na Jarcové dostalo krásného a důstojného místa, které mu právem patří, stejně jako mu patří důstojné místo i v našich moravských národních dějinách a mělo by patřit i v srdcích všech Moravanů.

Oficiální program při odhalení sochy knížete Sáma

Program zahájila přivítáním přítomných PhDr.Jaroslava Grobcová ze Štramberka.
Poté zazněla píseň "Probuďte se Moravané" (autoři Jaroslava Grobcová a Augustin Hykel), kterou hudební skupina ze Štramberka otevřela oficiální část programu.
Mgr. Zuzana Kaiser Dorazilová z Ostravy přednesla báseň Jaroslavy Grobcové "Legenda o knížeti Sámovi"
Rostislav Žďárský z Ostravy ve svém projevu přiblížil dějinnou úlohu knížete Sáma.
Následovaly zdravice. První pronesl starosta obce Jarcové, ing. Ivo Veselý.
Druhá zdravice byla z Bratislavy. Tu pronesla Jitka Repková.
Antoním Hanzelka ze Štramberka pozdravil básní "Valašsko zdrávo buď" a k němu se připojila hudební skupina písní "Hory černé."
Josef Zábranský z Nového Jičína pozdravil básní kopřivnického rodáka Rudolfa Koldy: "Lípy."
Sochu knížete Sáma odhalil Rostislav Žďárský z Ostravy za doprovodu hudební skupiny a písně "Jsem Moravan, toť chlouba má."
Poté zazněla slovanská hymna, zpívaná všemi, kteří znali slova.
V závěru poděkovala jménem přátel Kruhu Rodů Moravy a Slezska Jaroslava Grobcová ze Štramberka všem, kteří se významným podílem zapsali do realizace této akce.
Poděkováno bylo sochařskému mistru panu Svatopluku Formanovi z Bzence za vytvoření krásné sochy. Sochařský mistr do její ceny započítal především materiálové a dopravní náklady. Umělecké dílo, jeho hodnotu, věnoval svému národu.
Poděkování bylo vysloveno paní Mileně Hadašové z Valašského Meziříčí, která poskytla, bez jakýchkoliv výhrad, místo na svém pozemku k postavení sochy a nechala nás upravovat tento pozemek do důstojné podoby hodné k uctění památky velké osobnosti našich dějin.
Poděkováno bylo Františku Pospíšilovi ze Staré Vsi nad Ondřejnicí, který zpracoval projekt úpravy pozemku, sám úpravu řídil, zajišťoval potřebný materiál, kácení stromů, odstraňování křoví, navážení hlíny, písku a kamenů i zajištění potřebných strojů a jejich obsluhy. Sám doma zhotovil informační tabuli a lavičku..
Pomocníky Františka Pospíšila byli: Rostislav Žďárský a Filip Jantula z Ostravy. Rostislav Žďárský zajistil i mramorový kámen a nápis jména knížete.
Na sochu byla vypsána sbírka na bankovní konto. Za vysoký sponzorský příspěvek děkujeme ing. Marku Dlabajovi z Frýdlantu nad Ostravicí, který svým štědrým darem nám dodal odvahy ihned sochu objednat, i když jsme tehdy ještě netušili, jak velkých nákladů si vyžádá úprava pozemku. Marku, díky.
Děkujeme také dalším, jejichž příspěvky se objevily na kontě. Jsou to: Jaroslava Grobcová ze Štramberka, Marie Procházková z Mostů u Jablunkova, Zuzana Valašková, Rostislav Dobeš, Dana Sulovská z Nového Jičína, Zdeněk Říha z Brna, Jan Pospíšil, Dana Abrahámová, Roman Sojka, Jan Mička z Mořkova, Alša Buksová z Uherského Hradiště, Anna Kolarczyková z Bystřice nad Olší, Josef Lissek z Opavy a Eva Sitková
Děkujeme také starostovi obce Jarcová, ing. Ivo Veselému za pomoc a ochotu, se kterou nám ve všem pomohl, když jsme si nevěděli rady, věnoval hlínu, pomohl zajistit bagr. Děkujeme panu Bližňákovi z Jarcové, který upravoval pozemek svými stroji, děkujeme vedoucímu kamenolomu v Bystřičce za vstřícnost při stanovení ceny za odebraný materiál . Děkujeme i paní Foralové ze Staré Vsi nad Ondřejnicí za uvedení projektu do propagační podoby a panu Ševčíkovi, rovněž ze Staré Vsi za darované dřevo na informační tabuli a lavičku.
Poděkování patří také hudební skupině ze Štramberka pod vedením Augustina Hykla, za důstojné doplnění celého programu. Tato skupina program zahájila a také ho ukončila písní šumperského rodáka Ády Rulíška:"Moravo krásná "
Přátelé Kruhu Rodů Moravy a Slezska

Lock full review www.8betting.co.uk 888 Bookmaker