Bůh synergie

Prodejní cena368.00 Kč
 

Kniha odhaluje skutky, život a vládu Josifa Vissarionoviče Stalina, člověka zakydaného hromadou špíny. Součástí jsou úvahy o utajených krocích Stalina a jejich důsledcích a filozofické úvahy. Kniha likviduje řadu klišé a vysvětluje pravděpodobné příčiny mnohých a často krvavých událostí Ruska a Sovětského svazu. Autor pro uvedená tvrzení používá běžně dostupné prameny, logiku a sociální psychologii.

Slovo autora Jiřího Šifrína:

Začalo to pochybnostmi: Legendy o Stalinovi se mi v jistou chvíli začaly jevit přitažené za vlasy a čím více jsem se o to začal dovídat, tím více bylo nejasností. Po letech jsem se do toho ponořil naplno - a byl jsem velmi překvapen. Celé se to proměnilo ve fantastické dobrodružství. Protože jsem si postupně stále více uvědomoval, že tento příběh má velmi úzkou souvislost s naší minulostí a dokonce i s naší budoucností, napsal jsem o tom knihu. Knihu jsem se snažil napsat přitažlivou formou, ale je vybavena řadou odkazů, které mohou zájemci využít ke studiu.

Kniha Bůh synergie vznikla na základě kritiky současných legend. Východiskem je věrohodný a konzistentní psychologický obraz jednotlivých postav, principy přirozeného společenského chování a rozumně zdůvodnitelné logické konstrukce.

Kniha staví především sekundárních pramenech, především současných ruských autorů. Základem jsou autoři, jako Sergej Kara-Murza, Jelena Prudniková, Alexandr Buškov, Vladimír Karpov, Jurij Muchin, Viktor Zemskov, Valentin Katasonov a Sigizmund Mironin. Z primárních pramenů je nejvýznamnější Zápis z plenárního zasedání ÚV VKS(b) z února/března 1937. Kromě toho popis řady termínů staví na wikipédii a dalších pramenech.

Z tuzemských zdrojů se jako nejlepší ukázali autoři, jako Richard Overy, Albert Axell, Josef Soukup, Phillip Longworth a Svjatoslav Rybas - ale nikdo z nich nedokázal vytvořit nějaký konzistentní obraz událostí. Velkým problémem také je skutečnost, že všichni tito autoři (vcelku překvapivě jedinou částečnou výjimkou je Soukup) se striktně drží liberálních pozic. Konkrétně v případě Rybase mám dojem, že on, při svém poměrně poctivém přístupu, vlastně řadu záležitostí musí vidět, ale liberální klapky na očích mu nedovolují se k tomu správně postavit.

Naproti tomu stojí celá řada knih, které lze nejsnadněji označit za vymítání ďábla. Ty, bohužel, představují většinu na tuzemském knižním trhu. Těžko říci, které jsou ty horší, ale rozhodně k nim patří autoři, jako Edvard Radzinskij, Alexandr Jakovlev, Robert Conquest a z tuzemských i Václav Veber. Obecně všichni tito autoři se (podle mého názoru) vyznačují tím, že především neznají události a už vůbec je nechápou. Samozřejmě, že nikdo z nich nezná nic jiného, než liberalizmus. Jen se lze podivovat, jak je možné, že jim takové nesmysly procházejí, ... ale o tom se také dočtete v této knize.

Při svém studiu jsem vylučoval takové prameny, které namísto rozumných konstrukcí uváděly horory bez jakékoliv opory v psychologii postav, společnosti a logických konstrukcích. Co považovat za vrchol, je otázka: Jestli Jakovleva, který se sám přiznal k tomu, že vědomě lhal a pracoval na likvidaci své vlasti? Anebo Conquesta, který jednak zjevně ruské bolševiky považoval za odlišný živočišný druh (jinak nelze porovnat jeho knihy Velký teror a Egyptologové), jednak v reedici knihy Velký teror v podstatě přiznal, že si cosi navymýšlel a je rád, že (za pomoci dalších manipulantů) se to po letech jakoby potvrdilo?

Slovanská kultura