David Icke: Spoušť

On sám pevně věří, že právě v době, kdy jsou naše svobody den za dnem postupně a cíleně vymazávány, musí mít někdo odvahu zřetelně a nahlas jmenovat ty, kdo transformují lidskou společnost do globálního zajateckého tábora, v němž jsou povoleny jen ty „správné“ názory a informace. Ústředním tématem knihy Spoušť (The Trigger) je to, co se 11. září stalo, a také síla, která za těmito útoky skutečně stála – ne, nehovoříme zde o oněch 19 „islámských extrémistech“, kteří podle oficiální verze nějakým záhadným způsobem a díky mimořádným dovednostem ovládali ty obrovské komerční tryskáče, přestože je jejich instruktoři létání na jednomotorových „malých letadlech“ označili za neschopné.

Kniha Spoušť však není jen o 11. září. Při odhalování sítě, jež zorganizovala a zakryla tyto strašlivé útoky, David Icke pojmenovává sílu, která až do těch nejmenších detailů kontroluje, diktuje a manipuluje vaše životy a současně vede tento svět po temné a nebezpečné cestě k úplné orwellovské globální kontrole. Jaké místo máme my lidé v předem naplánované budoucnosti? Kdo za tím vším stojí a proč? Kam až sahají kořeny čirého zla, které se nám v této pohnuté době doslova zhmotňuje před očima? Jak s tím vším souvisí umělá inteligence, technologie 5G nebo wi-fi, očkování, války, transgenderové šílenství, chytré telefony, chytrá města, internet a mnoho dalších součástí našich životů, které dokonale rozdělují lidskou společnost? Na podobné otázky naleznete odpovědi právě zde.

Kniha má dvě oddělené, ale v zásadě propojené části, které dohromady tvoří pravděpodobně nejkontroverznější knihu moderní doby – a dost možná i delšího časového období – vzhledem k neustále zhoršujícímu se klimatu masového útlaku, cenzury a vymazávání veškerých lidských svobod.

David Icke v sobě našel odvahu takovou knihu napsat. Najdete vy odvahu tuto knihu přečíst?

Pokud ano, absolutně to změní váš pohled na 11. září 2001. Změní to váš pohled téměř na všechno.

Ukázka:

Oči zeširoka zavřené

Měli bychom být vděční ne za to, že máme oči,
ale za to, že máme schopnost jimi vidět.
— Mokokoma Mokhonoana

Oči zeširoka zavřené, takto by se dal přeložit název posledního filmu režiséra Stanleyho Kubricka. V  originále se film jmenuje Eyes Wide Shut (u  nás jsme jej mohli vidět pod názvem Spalující touha – pozn. překl.). Právě titul tohoto filmu by mohl být symbolický a zdá se být dobrým bodem, odkud započít naše odhalení. Odhalení jedné mimořádné lži. Nevím, jak jinak popsat oficiální verzi toho, co se stalo 11. září 2001.

Tento film byl do kin uveden dva roky před útokem na Světové obchodní centrum v  New Yorku. Nese podivně převrácený název, který třemi slovy vypovídá mnohé o stavu lidské společnosti. Samozřejmě, oči nemohou být doslova zeširoka zavřené, ale mohou být otevřené, a přitom nic nevidět. Což je vlastně totéž. Mnohokrát jsem ve  svých knihách psal o  dlouhodobém, postupném vkládání informací do  našich myslí pomocí „vzdělávacího systému“, médií a  tlaku na  jednotlivé skupiny lidské společnosti. Toto vše nás lidi programuje k tomu, abychom procházeli životem jako náměsíční. V důsledku tohoto programování vidíme pouze to, co máme vidět, a myslíme si to, co si máme myslet. Jistěže to neplatí pro všechny z nás. Platí to však pro dostatečně velké množství lidí k tomu, aby se mohla stát jedna velice nepříjemná věc. Umožňuje to velmi malé skupině lidí ovládat životy velmi velké skupiny lidí. A děje se to doslova znásilněním individuálního i kolektivního vnímání skutečnosti. To potom vede ke krátkozrakosti lidstva, s nímž je dále manipulováno, a dochází k celoživotnímu zotročení myslí většiny. Všichni si jistě pamatujeme, jak byly útoky z 11. září prezentovány hlavními sdělovacími prostředky. Pamatujeme si, co nám říkali v televizi, co psali v tisku, a také víme, čemu se dnes naše děti učí ve školách. Tímto způsobem bylo do myslí obrovského množství lidí nahráno „správné“ vnímání všech důležitých událostí. Brali jsme to jako skutečnost. Sice šílenou, ale skutečnost. Když je to v novinách a v televizi, tak se to tak stalo. Ve skutečnosti to byl základ pro změnu lidské společnosti. Pokud by v té době bylo více očí zeširoka otevřených než zavřených, tak by k tomuto nikdy nemohlo dojít. Útoky z 11. září spustily sled událostí, které se stále vyvíjejí a transformují svět do orwellovského státu. Tento stát nebo systém se velmi podobají tomu, co dokázali udělat Stalin z Ruska a Hitler z Německa. Absolutní a totální režim. Nadvláda jednotlivce nebo skupiny lidí nad ostatními. Nicméně v této knize se budu snažit odhalit onu velkou lež z 11. září 2001 a zároveň dát tyto katastrofické skutečnosti do kontextu mnohem širšího obrazu. Do obrazu globální kontroly nad lidmi, kde je vnímání skutečnosti základem všeho.

Troufám si tvrdit, že neustálé a  postupné programování našich myslí nebylo nikdy v minulosti více zřejmé než dnes, kdy slyšíme fašistické i komunistické řvoucí mafie, které prostřednictvím politické korektnosti zavádějí masovou cenzuru. Buď s nimi budeš souhlasit, nebo budeš zastrašován, urážen a umlčen. Budeš umlčen těmi, kdo věří, že jsou vyvolení a mají právo upravovat, cenzurovat a diktovat životy všech ostatních. Vědomě říkám fašistické i komunistické mafie, protože oba tyto směry chápu jako dvě různé masky na  stejné tváři, jako jiné názvy pro totéž. Jedná se o centralizované tyranie, které se liší pouze v detailech. Jsem si téměř jistý, že by se Rusové cítili mnohem lépe pod fašistickou kontrolou Adolfa Hitlera, a stejně tak by se cítili Němci pod téměř totožným typem vlády, která byla inspirována Karlem Marxem. Jak zvrácený musí být stav mysli těch, kteří jsou sami o sobě přesvědčeni, že právě oni jsou těmi vyvolenými. Že mají právo vnutit svou vůli celé společnosti, a  to zrušením práva ostatních na  svobodu slova a  vlastního názoru. Marxismus v  „levé“ části spektra i  fašismus v  „pravé“ části spektra používají naprosto stejné techniky kontroly a manipulace. Oba systémy jsou založeny na tyranii, a proto používají stejné nástroje. Toto je důvodem, proč „pokrokoví“ marxisté používali klasické techniky fašismu, zatímco sami sebe označovali za „antifašisty“. Bankovní a podnikatelské elity vytvořily marxismus, jímž dokázaly obelhat davy, a ty byly takto donuceny odevzdat svou moc do rukou „vlády lidu“, která byla kontrolována… týmiž bankovními a podnikatelskými elitami. Jak si později ukážeme, tak Karl Marx byl mužem elit. Podobně jako on, jsou i jiní „radikální a protivládní pokrokáři“ často podporováni velmi bohatými majiteli továren nebo obřích korporací, kteří takto cenzurují odlišné názory, to vše ve svůj prospěch. Proto také kapitalisté a miliardáři, jako je například George Soros, dávají obrovské sumy organizacím a stranám, které pod kouřovou clonou „pokrokové a sociální spravedlnosti“ propagují marxistickou společnost. Marxismus není a nikdy nebyl ideologií, která by měla zabránit lidskému útlaku. Naopak, je to ideologie umožňující zotročování a útlak společnosti pro další zisky elitářů. Transformace společnosti pomocí konfliktu marxistického „třídního boje“ byla nahrazena transformací pomocí konfliktu marxistického „boje za vlastní identitu“. Pojem vlastní identita se stává novou kvalitou a systematicky se vytváří stále větší množství nových vlastních identit, a tak se stále zvyšuje i potenciál pro boj mezi nimi navzájem. Takzvaný „neomarxismus“ je technika, kdy proti sobě bojují dvě a  více skupin, pouze se mění jejich názvy a formy. Třídní boj byl nahrazen bojem o vlastní identitu a tím mizí i rozdělení mezi masami a elitami. Elity podporují váš boj o vlastní identitu, takže jsou nyní „na vaší straně“, a proto nejsou utlačovateli. A zdá se, že mají dokonce podobný cíl, že vyznávají stejné hodnoty. Samozřejmě jsou stále těmi stejnými utlačovateli, pouze tak již nejsou masou lidí vnímáni. Takto se mohou multimiliardáři a manipulátoři, jako je George Soros, stát hrdiny své falešné, „pokrokové“ levice. A děje se to způsobem, jakým by to dříve – kdy byla příslušnost k určité sociální třídě zdrojem rozdělení, a ne jako dnes cestou k vlastní identitě – možné nebylo. Probíhající transformace společnosti skrze konflikt a  zničení soudržnosti komunit a  jednotlivých rodin je klasickým příkladem marxismu (elitismu), který pomáhá na cestě ke globálnímu státu s absolutní a nemilosrdnou kontrolou všeho. Vzhledem k tomu, kam nás toto vše tak rychle zavedlo, bylo 11.  září při putování naší noční můrou historickým milníkem. A odhalení lží, na kterých byla oficiální verze založena, je další důležitou součástí změny směru našeho vývoje.

Při ovládání lidí nejde o to, co je a co není pravda. Jde o to, jak je možné zmanipulovat cílovou skupinu tak, aby věřila v  tu pravdu, ve  kterou se právě věřit musí. Propagátoři a promotéři marxistické/fašistické společnosti bývají velmi často zmanipulováni do té míry, že jsou sami přesvědčeni o tom, že jsou antifašisté, antimarxisté nebo protivládní „radikálové“. Místo toho však pomáhají (a  často nevědomě) budovat svět, který dává menšině moc nad většinou. Myslí si o sobě, že bojují za rovnost, zatímco připravují půdu pro extrémní a systematickou nerovnost. Přesně to se děje každý den. Vkládání falešné víry do našich myslí, o kterém zde hovořím, je více než zřejmé právě na příkladu 11. září a míra naprogramovaného vjemu je naprosto mimořádná. Budete mít možnost to sami posoudit poté, co vám zde předložím řadu důkazů, které demaskují oficiální verzi jako něco absolutně smyšleného. Některé lži a  nesrovnalosti v  oficiální „pohádce“ budou pro mnohé z vás až za hranicí chápání. A není se čemu divit. Předložím vám spoustu rozporů a mnoho věcí téměř nemožných, včetně popírání fyzikálních zákonů. Ve vnímání většiny populace ovšem tato pohádka přežívá nedotčena po celá desetiletí. S pravdou však nemá nic společného, a to z mnoha důvodů. Jedním z nich je, že lidé jsou ve velké míře naučeni získávat informace, a tím i vnímat skutečnost, z hlavních sdělovacích prostředků. Tato média jsou však pod kontrolou jednotlivých vlád a předkládají nám pouze oficiální verze všech událostí. Je přirozené a  pochopitelné, že takto ovládaná média zaměstnávají lidi, jejichž nastavení mysli odpovídá nastavení mysli jejich zaměstnavatelů. Drtivá většina z nich je přesvědčena, že žije svobodný život. Až do takové míry je jejich mysl zotročena. Jak řekl Johann Wolfgang Goethe: „Nikdo není více zotročen než ten, kdo falešně věří, že je svobodný.“ Lidé pracující pro hlavní sdělovací prostředky jsou donuceni k poddanosti věčným opakováním oficiálních verzí reality, ale stále věří tomu, že jsou svobodní. Opravdu. A to buď z důvodu, že klamou sami sebe, nebo se jen zoufale snaží, aby si udrželi alespoň zbytek úcty k sobě samým. Tím se ovšem pouze vyhýbají pravdě. Pravdě, že se jim systém dostal do hlavy a zcela je ovládl.

„Pokrokový novinář“ z londýnského deníku The Guardian Goerge Monbiot vystupuje proti konspiračním teoriím o 11. září a mimo jiné píše: „Proč já se vůbec nechám obtěžovat názory těchto imbecilů?“ On sám si o  sobě bizarně myslí, že je „radikálním a protivládním myslitelem“, přitom bezvýhradně akceptuje oficiální verzi o útocích z 11. září. Ví tento novinář, že lidé, kteří nám předkládají oficiální verzi o 11. září, jsou ti samí, kteří nám všem lhali o přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku, aby tak ospravedlnili katastrofickou válku? Ví o tom, že ti samí lidé vytvořili velké množství různých organizací, které mají jediný úkol? A to neustále opakovat a zdůrazňovat lži, nesrovnalosti a „zázraky“ v oficiální verzi plné nesmyslů. Pokud budete cokoliv opakovat dostatečně dlouho, tak se to nakonec stane „pravdou“. Včetně jejich pravdy o všech osobách, které byly zapojeny do 11. září: o pilotech, architektech, inženýrech, hasičích, vědcích, příslušnících tajných služeb a  armády, veteránech, lékařích, učitelích, politicích, právnících a  dalších. Ví pan Monbiot o tom, že se výrazy „konspirační teorie“ a „konspirační teoretik“ dostaly do  širokého povědomí lidí na  popud CIA? Přičemž od  roku 1967 CIA naléhala na hlavní sdělovací prostředky, aby takto označovaly všechny, kteří napadají a vyvracejí oficiální verzi o  atentátu na  prezidenta Kennedyho. Cílem CIA bylo a  je tyto lidi zdiskreditovat, zesměšnit a dát jim nálepku polovičních bláznů. Označit je jako zvláštní cvoky, kteří nevěří tomu, že jediný projektil může projít několika lidmi, a přitom dokáže měnit dráhu letu v neuvěřitelných úhlech. Že tentýž projektil, který byl prokazatelně vystřelen z  místa před prezidentem Kennedym, zázračně změnil svůj směr a pak vnikl do jeho zátylku. Dokázali jsme již tehdy vyrobit střely, které umějí za letu změnit svůj směr o 180°? Opravdu pan Monbiot a jeho zmanipulovaná mysl věří tomu, že se CIA takto chová, aby chránila pravdu o atentátu na Kennedyho? Nebo se takto chová proto, aby ochránila jednu z mnoha lží, kterými nás krmí? A přece zde po celých těch desetiletích mainstreamová média stále opakují jako formu zneužití právě ty mantry, které CIA šíří pro dosažení svých vlastních cílů. Jak smutné a ubohé.

Je až s podivem, když vidíte takzvanou „pokrokovou levici“, jak slepě odmítá veškerá zpochybnění oficiální verze o 11. září, ale sama zároveň napadá jiná vyjádření těch samých autorit. Proboha, co se to děje? Oni nám říkají, abychom úřadům nikdy nevěřili. Výjimkou je však situace, kdy nám autority lžou a přesvědčují nás o jejich verzi událostí, které změnily svět a spustily posloupnost dalších událostí, po nichž zůstávají miliony mrtvých a zraněných. Zůstávají státy rozervané na kusy, v nichž jsou pošlapávána základní lidská práva a svobody, a to na celém světě. Katastrofa z 11. září a následná cenzura byly plánovány desítky let předem. A není náhodou, že právě tento den se stal záminkou pro sled dalších událostí, které teprve měly přijít. Postoj „pokrokových“ služebníků systému je asi takovýto: „Vy šílenci, kteří pochybujete, nechte si svoje úvahy pro sebe! Přestaňte být závislí na naivitě! Buďte zticha a nechte revoluci na nás, kteří žijeme v reálném světě!“ Nebo jak říká Alexander Cockburn z „pokrokového“ časopisu Counterpunch (Protiúder): „Konspirační cvoci se prokombinovali k obrovskému zmatku.“ Prokombinovali odkud? Z víry ve stát a v to, že nám vláda říká pravdu? Další „pokrokový“ novinář David Corn, píšící pro webovou stránku AlterNet, naléhá na své čtenáře, aby mu přestali posílat e-maily, ve  kterých tvrdí nebo přímo odkazují na  jakoukoliv „spojitost CIA a  vlády USA s tragickými událostmi z 11. září“. Corn byl neústupný: „… teorie o tom, že by vláda USA věděla o plánovaných útocích, a neudělala žádná opatření, anebo ještě hůře, že se podílela na vraždě tisíců Američanů jen proto, aby mohla v Afghánistánu spustit válku o ropu, je absurdní.“ Já podobné názory a způsob myšlení osobně nazývám smrtelnou naivitou. Smrtelnou v  tom smyslu, že tento způsob myšlení rozeznívá umíráček opravdové změně, opravdové spravedlnosti a opravdovému porozumění mezi lidmi. Lidem s  podobným stavem mysli bych rád řekl jednu důležitou věc. Dokud neporozumíte tomu, jak svět opravdu funguje, a dokud neotevřete své zeširoka zavřené oči, nikdy nedokážete změnit svět k lepšímu.

Výroky a  tvrzení pánů Monbiota, Cockburna a  Corna nejsou ani zdaleka založeny na tom, jestli jsou nebo nejsou pravdivé, jestli se věci takto udály nebo ne. Jsou pouze odrazem schopnosti jejich mozku, nebo spíše neschopnosti pochopit, že se to mohlo stát. To nebo ono se stát nemohlo, protože moje představivost tuto možnost nedokáže připustit. Fakta by nás měla vést ke správnému způsobu vnímání reality. Ovšem mnoho lidí dovoluje své omezené představivosti, aby jim diktovala smysl pro možné a nemožné, pro reálné a nereálné. Není možné, že se ve světě děje to, co říkáš, protože si to ani nedovedu představit. Kvůli arogantnímu ignorování faktů je celá lidská populace držena v probíhajícím fyzickém a psychickém područí. Opravdu máme být uvězněni naším smyslem pro možné a nemožné, přičemž bude hranice našeho chápání určována myšlením lidí z  Guardianu a  Counterpunche? Nebo myšlením nějakého předpojatého vtipálka ze CNN a BBC? To by přece bylo absurdní! Den po dni, hodinu po hodině sledujeme „novináře“ z hlavních sdělovacích prostředků, jak nám předkládají komentáře o událostech, o nichž sami nevědí zhola nic, protože v  sobě ještě nenašli odvahu překročit posvátný Rubikon. Oni ještě nenašli odvahu vystoupit ze svého vězení nebo bubliny a  začít vnímat skutečnou realitu. Nenašli odvahu prolomit iluzi, ve  které je systém dlouhodobě udržuje. Tato krátkozraká perspektiva pak blokuje veškerou motivaci k prozkoumávání všech možností. Proč by měli zkoumat něco, o čem jim jejich mysl říká, že není možné? Pokud jsou lapeni v Alcatrazu svého vnímání reality, tak proč by brali vážně a respektovali ty, kdo hledají pravdu v království možností za hranicí jejich představivosti či chápání? Tedy: „Nedokážu si ani představit, že to, co říkáte, by mohla být pravda. Takže to pravda být nemůže. A ti, co to tvrdí, musejí být blázni a pomatenci.“ Nebo: „Já mám pravdu a každý, kdo říká něco jiného, se dopouští zásadního omylu.“ Podobné nastavení mentality je nákazou, která v posledních letech nabývá v rámci celé společnosti rozměrů epidemie. Tato ignorance vnímavosti ve všech typech masmédií, jejich nezpochybnitelný sebeklam, že „sdělují pravdu“, pouze vytváří hlubší závislost na oficiálních prohlášeních. Hlavní informační média jen papouškují oficiální pohádky a  zároveň jsou schopna to nazývat „zprávami“, nebo dokonce „novinařinou“. Nemají ani ponětí o tom, co se doopravdy děje, a tak samozřejmě nemají ani potřebu pokládat otázky, které by mohly podvody a lži odhalit. Ale pravda by nevyšla najevo, ani kdyby se ti bezradní „novináři“ zeptali těch bezohledných nad nimi. Navíc, jejich budoucí výplaty závisí spíše na  tom, v  jak velké shodě jsou s „normami“, než na jejich svobodném myšlení a schopnosti prověřovat předložené informace.

„Konspirace“ je ve  slovnících definována jako „tajná úmluva dvou a  více lidí nebo skupin“. Cílem této spolupráce je něco zlého nebo ilegálního, a to v neprospěch někoho dalšího. Pokud budeme tuto definici brát vážně a  doslovně, tak můžeme konspirace najít téměř u  všech vlád, v  bankách, v  podnikání, v  tajných organizacích, v  armádě a  také v  každodenním životě. Nejsou konspirací také lži o přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku? Tyto lži měly ospravedlnit masovou vraždu, která by se jinak nestala. Věříte, že by ti samí lidé, kteří stojí za hanebným povražděním a zmrzačením statisíců nevinných lidí v Iráku, nezavraždili další 3 000 nevinných 11. září a pak o tom nelhali? Už samotné pomyšlení, že by byl někdo schopen toto vše udělat, se zdá být „absurdní“. Proč? Protože většina obětí z 11. září byli Američané? Protože by přece Američané nebyli schopni něco takového udělat Američanům? Na druhou stranu, myslíte si, že psychopatům, kteří jsou schopni pobít tisíce nevinných lidí, by záleželo na takovém detailu, jako je místo narození jejich obětí? Ani náhodou. A navíc, kdo tady tvrdí, že celá akce z 11. září byla připravena pouze Američany? Já tedy rozhodně ne. A jak později uvidíme, tak zde nemluvím ani o muslimech. Vrcholem ironie je, že celá oficiální verze o událostech z 11. září je vlastně jednou velkou, šílenou konspirační teorií. V této oficiální verzi figurují nekompetentní piloti s oprávněním pilotovat pouze jednomotorová letadla, kteří dokážou bravurně ovládat obrovské dopravní letouny, a to způsobem, jakého by s  jejich výcvikem absolutně nebyli schopni. Toto tvrzení je podloženo výpovědí pilota dopravních letadel s několika desítkami let zkušeností. Dále je tato oficiální verze založena i na popírání základních fyzikálních zákonů. Budovy o velikosti Dvojčat se totiž nemohou takto zřítit bez použití trhavin!!! Také uvidíte, že neexistuje jediný potvrzený důkaz o tom, že údajní muslimští „únosci“ vůbec do inkriminovaných letadel nastoupili. A rozhodně někteří z obviněných únosců nebyli v letadlech, která byla použita při útoku na Světové obchodní centrum. Jednoduše proto, že ještě po těchto útocích byli stále naživu. Jak by to asi udělali? Možná vyskočili z letadel a použili padáky. Také nebyl předložen jediný důkaz o tom, že by letadla, která to ráno opustila letiště a byla následně unesena, byla ta samá, která někdo použil k útokům. Neměl by být problém toto prokázat pomocí sériových čísel nalezených na troskách letadel, pokud by to ovšem byla ta samá letadla. Věděli jste o prohlášení FBI, že nemá k tomuto případu dostatek důkazů proti Usámovi bin Ládinovi, které by obstály před soudem? Seznam nesrovnalostí týkajících se útoků z 11. září je téměř nekonečný. Podobně nekonečný by byl seznam nestoudných lží, kterými nás v této kauze krmili klíčoví vládní představitelé, jako byli viceprezident Dick Cheney a ministr obrany Donald Rumsfeld. Ale ne, „absurdní“ je už jen ta myšlenka, že by nám banda psychopatů ve službách vlády USA byla schopna lhát o  tom, co se stalo, a  to jen proto, aby ospravedlnila sérii dlouho dopředu plánovaných válek a společenských přesměrování. Víte, co je doopravdy absurdní? Víra v to, že absurdní už je ta možnost sama o sobě. A právě toto je způsob myšlení, který dovoluje několika málo lidem kontrolovat a řídit životy zbytku celé populace. Programovaná krátkozrakost nebo krátkozraká naivita. To je ten správný význam slovního spojení oči zeširoka zavřené (Eyes Wide Shut).

Byl jsem skeptický od toho momentu, kdy jsem se o probíhajícím útoku dozvěděl. Bylo to těsně po nárazu prvního letadla. Můj skepticismus pramenil z rychlosti, s jakou se začaly objevovat první oficiální verze. Velmi zvláštní rychlost, s níž při všem tom zmatku a chaosu tato verze kolovala médii. Ta obdivuhodná rychlost, s jakou byli vládní činitelé schopni lidem vysvětlit, co se stalo. A  zároveň tvrdili, že o plánovaných útocích neměli předem ani nejmenší potuchy. Jak se postupně měnily dny v týdny, objevovaly se další nehorázné lži a rozpory. Vše jen potvrzovalo to, že čelíme strašlivým událostem s velmi tragickým koncem, které zrežírovala banda šílenců. Všechno bylo pečlivě a dlouho dopředu naplánováno, včetně obvinění oněch 19 muslimů, kteří byli údajně vysláni Usámou bin Ládinem. Těmto událostem jsem po zbytek roku 2001 a první půlku roku 2002 věnoval většinu svého času, abych odhalil, jakým prolhaným nesmyslem celá ta oficiální verze byla. Výsledkem byla moje kniha Alice in Wonderland and the World Trade Center Disaster (Alenka v říši divů a zkáza Světového obchodního centra – pozn. překl.). Pokud je mi známo, tak to byla první kniha zpochybňující oficiální verzi plnou děr a nesrovnalostí, které byly světu předkládány téměř každým hlavním sdělovacím zdrojem. „Alenka“ byla vydána rok a měsíc po útocích. Knihu, kterou se právě chystáte číst, jsem začal psát jako aktualizaci té první. Během dvaceti let od útoků se však nahromadilo tak ohromné množství nových důkazů, které mne přesvědčily o tom, že bude nutné napsat knihu úplně novou. Zásluhu na tom má mnoho zasvěcených lidí, kteří mi poskytli své informace a na knize se tak podíleli. Spoušť (The Trigger) není knihou pouze o útocích z 11. září 2001. Propojím zde souvislosti odhalující lži a identifikuji osoby a organizace, které ve skutečnosti stojí za vším, co se tehdy stalo. Útoky z 11. září dám také do souvislosti s tím, co se událo od té doby, a s tím, co se děje nyní. Tento smutný den byl zásadním spouštěčem, bez něhož by se žádná z následujících událostí transformujících společnost od roku 2001 nestala tak, jak jsme tomu byli svědky. 11. září poskytlo USA zásadní záminku pro sled událostí, které byly naplánovány dlouho předem. V  jeho důsledku došlo k  mnoha zahraničním válkám a  také k  domácímu útlaku obyvatel Spojených států. Toto vše doslova změnilo svět. Je zcela jasné, že současný stav naší společnosti lze jen stěží pochopit, pokud nemáme povědomí o síle a moci, která onoho slunečného zářijového rána stála za devastujícími útoky. Identifikování této síly mne zavede do velmi rozporuplných oblastí. Ale co se dá dělat? Pravda je pravda. A pravda musí být vyřčena.

Ještě než se do toho pustíme, tak bych rád dodal, že se zde nebudu snažit absolutně přesně dokázat, co všechno se 11.  září stalo. Celý tento příběh je zahalen mlhou, tajemstvími a tolika krycími historkami, že je to skoro nemožné. Ovšem i tak zcela jasně uvidíme jisté rozpory, lži a nesrovnalosti. Ponechám i dostatek prostoru pro vyjádření názorů různých stran a svědků. Abychom všechno uviděli ze širší perspektivy, není až tak důležité to, co se stalo, jako to, co se nestalo. Předložím vám důkazy o tom, že se oficiální verze rozhodně nestala. A také o tom, kdo byl za tím, co se stalo. Chci pouze dokázat, že oficiální verze není pravdivá, a tím se prokáže i to, kdo je skutečným konspirátorem. A od toho se bude odvíjet všechno další...

(str. 21)