Slovanská "velkomoravská" knížata

výpis dle knihy F.S.P.Moravičanského - Děje říše velkomoravské (1883)

Pozn: V závorce uvádím římské jméno, protože slovanská písemnost se nezachovala (co nebylo psáno latinkou, kněží spálili a jako pohanské), u pozdních jde o jméno z franských análů

Krok, někdy před Kristem, písemně nedoloženo, zachoval se nápis na skále nad Dunajem nad Vídní, psaný starosrbským nářečím, přeložil ho v 16. století velvyslanec Jeremiáš, jelikož písmo bylo podobné ruskému: Styn ovoklopien bilje jest miera zgodie Krukovie musz Markoman i breta Slovjnon....

Krok II, nedoloženo

Libuše, dcera jeho, do 76 př. n.l.

Arjovič, 76-54 př.n.l. -  u Caesara jmenován jako rex Suevorum - král Svévů (Slávů=Slovanů), u M.Orbiniho je zván Ariovist, král Markomanský a švédský

Kritažír (Critarius), 54-34 př.n.l. (žena Vlasta a zde válka Boerebisty za pomocí Přemysla z kmene Čechů proti Moravanům)

Trut, 34-12 př.n.l. - za jeho vlády římané obsadili zem až k Dunaji a zbudovali opevnění. Naši jsou římany zváni Markomani=Moravani.

Marobud, 12 př.n.l.- 20 n.l. -  absolvoval vzdělání v Římě jak píše Strabo. Tacitus píše, že Svévi=Slávi=Slované Karpaty a Bojémské hory obývají. Velej Patercul píše, že sousedy Marobudovi jsou Lygové=Lužičané=Lučané na dolním Labi, Butoni a Suomi na Baltu a Visle, Mugilané v západní Haliči, Sirbini=Srbové v Uhrách. Dle Tacita podmanil si i Langobardy. Zde je vhodné si uvědomit, že tzv. historie elegantně vytlačila Slovany, kteří Evropu odedávna obývali, když jim předky za pomocí latiny přejmenovala a za neslovanské (germánské) nazvala takto:

Zdroj: Oskár Cvengrosch (Tajné dejiny Tabulka obsahuje názvy Germánů dle Tacita okolo roku 0 a vlevo na stejných místech Evropy sedící o cca 600 let později kmeny Slovanů.

Marobud vedl válku s Arminem, knížetem Cherusků=Chrovatů, na pomoc si zval římského císaře Tiberia, který mu nepomohl.

Gatulda, 20-30 n.l. - uzmul vládu. Za Marobuda byl ve vyhnanství v Gdaňsku - dle Tacita tedy byl Gothones, tj. Slovanský Godoněc a ne Němec.

Vaňo (Vannius), 23-52 - Moravičanský uvádí zajímavou poznámku od Tacita, který uvádí, že u nás mnoho pevností již stálo. Tedy, že naši předkové již hrady dávno budovali před tím, než jak uznává historie, která uznává jen písemné (tj. jen zachované latinkou) zdroje = tento hrad je poprvé připomínán v 11. století listinou pána XY. To jsem si uvědomil na prohlídce hradu Trosky, kde je pec na bronz stará 3 tisíce let. Tedy pevnost tam již tehdy musela být...

Vančo a Sudislav (Vangio a Sido), 52-68
rozdělené na východní Quadii a západní Markomanii, Tacitus je jmenuje dohromady Suevia nebo regnum Vannianum. V této době se oddělili Ošové (Slezko).

Trut II (Itacius) a Sudislav, 68-70 - Spojenci Vespasiána proti Vitteliovi u Kremony (69 n.l.), Italik také jako Marobud byl vzdělán v Římě.

Italik a Radislav, 70-80

Cimber a Radislav, 80-94 - vedli válku s Domitiánem a vyhráli (velitel Cassius), Tacitus zde jmenuje Markomany-Svévy a Sermaty, což jsou Slovanské kmeny.

Trut III (Tudrus), 94-110 - poslední z Krokovské dynastie, která byla u moci cca 170 př.n.l. až 110 n.l., tj, 280 let

Varo-brat (Varobertus), 110-130

Herj-brat (Heribertus), 130-140 - oba měli za Hadriánova klidného panování od římanů klid

Arjogost (Arjogustus), 140-160- měl od římanů klid, Antonín Pius války nevedl

Markomír (Marcomanus), 160-176- probíhaly tzv. Markomanské války 166-181 - slované byli spojeni široko daleko, bitvu u Mušova vyhráli římané, ve vinohradech se našli mince z této doby

Arjogost II (Ariogaesus), 176-200 - Moravané odmítli císařem Markem Antonínem představeného krále Furtia a svolili si Arjogosta. Válka pokračovala a Arjogost byl v Ostřihomi zajat a vykázán do vyhnanství do Egypta, kde se seznámil s Ptolemájem a jenž od něj znalosti o Slovanských krajích načerpal. Moravané podepsali mír.

Gajovomír 200-213 učinil vpád do říše římské za císaře Severa, který se penězi vyplatil. Poté, píše Cassius, že jej císař Karakala uvěznil a nechal usmrtit.

Argunt (Arguntus), 213-236 - Karakala koupil si mír od něj a přijal Kvady (Slováky) k své osobní stráži. Argunt padl do zajetí a skonal za Julia Maximina, jenž provedl výpad až k Olomouci a pak do Slezska ke Krakowu.

Atal (Attalus), 236-265 - Císař Galien se oženil s jeho dcerou Pipou. Do jeho doby spadá nález z roku 1663 z Vídeňského hradu: v rakvi ve stříbrné nádobě nalezen zlatý plíšek se slovanským nápisem. Věci v hrobu připisují se Atalovi. Je to důkaz, že Markomané nejsou Němci ale Slované - Vindové, Venéti. Vídeň se nazývala Vindobona = Vindovina tj. žijí zde Vindové/Veneti/Vandalové a i jinak zkomoleně.

Ukromír (Ucromarus), 265-275 - vedl válku proti vrahům strýce, císaře Galiena, neúspěšně, ač Milán vyplenil. Sestru Pipu se synem však zřejmě přivedl zpět na Moravu. Dácie odňata římanům.

Semnon, 275-285 - vedl neúspěšné výpady na římany. Karus poráží Markomany v Tracii.

Přimnut, 285-300- 2 války s římany

Ošinuch, 300-320 - ve spojení se Sarmaty na východě a Bavory na západě pořádal výpady na římany, poté 2x prohrál s Krispem za císaře Konstantina

Vivovar nebo Vitobor (Viduarus), 320-340 - boje s Konstantinem v Panonii

Vitrodůr (Vitrodus), 340-360

Gabin (Gabinus), 360-373 - zavraždil jej po hostině Marcelian.

Fritigil (Fritichilus), 373-393 - ve spojení se Sarmaty vpadl jako pomstu do římské říše až k Vogleji, pozdější císař Theodosius je vytlačil zpět za Dunaj. Ve spojení s římem bojoval proti Gótům.

Radegost a Fritigilga (Radogostus, Fritigildis) 393-430 (asi) - dcera Frigilda si vzala Scytha Radegosta. Padl v bojích v Itálii.

Svaten, 430-450 (asi)

Babík Valomír, 450-480 - potřel Huny / Atilova syna Dengezika a to až do Besarábie

Hořeslav, 480-483 - zajat Otakarem

Otakar (Odoacer), 483-494 - již r. 475 ovládl Řím a později i na Moravě, vládl z Ravenny. Snad pocházel z Herulů=CHerusků=Charvátů či Rugiů=Rusů. Byl úkladně zabit římským spoluvládcem Theodorichem.

Marot, 494-525 - Morava se od Theodericha odloučila. Říše tato je až po Tisu, Vesprim s Panonii, Korutany, Štýrsko, Rakousko, Bavory, Čechy, Polabští srbové, číst Slezska po Krakow. Šafařík klade příchod Čechů k nám do této doby (a s ním i oficiální historie).

Čudimír (Dithmarus), 525-545 (asi)
mstil se na Justinianovi za Otakara. Spojení Slované - Moravané, Veneti, Antové, Bulhaři dobyli Italii, Tracii, Řecko a Chersones. Zničeni byli Goti.

Svatoš, 545-580 - namísto římanů, začínají se války s Franky, kteří počínaje Chlodvíkem, přijali křesťanství a převzali po Římu roli "Impéria". Ve vojsku jsou najímáni i Avaři.

Samomír, 580-600 (asi) - pocházel z Karantanie (dnes Korutany/Slovinsko), syn Boruty. Knížata se volila z různých územních částí. Války s Bavory, s Řeky i na moři až k Tessalonice. V analech Franských první zmínky o válkách se Slávi (z toho historici usuzují, že Slované objevují až nyní ve střední Evropě... svědectví je to však jen o tom, že předtím s námi neválčili). Válka byla také s Polskem.

Boruta, 600-620 - boje s Byzancí v Istrii ve spojenectví s Lombardy, později boje s Lombardy. Boje s Bavory.

Svatoš II, 620-623 - Avaři začali se vzpouzet, jsouce dříve za nájemné vojsko bráni, nyní proti Slávům se postavil s Chánem zvaným Táto. Svatoš II padl v boji s nimi.

Samo, 623-657
Samo vytáhl z Karantanie a Avary potřel. Sáma se spálením Slovanské písemnosti nepodařilo vymazat a proto se tzv. Sámova říše přiznává, ale Sámo se prohlašuje za Franského kupce. Věc se má tak, že Sámo se narodil v dnešním Švýcarsku v Schongau, 35 km od Curychu a proto jej Fredegar nazývá Frankem - tuto tehdá slovanskou zemi později získali Frankové. Samo byl Slovan, jeden z jeho synů byl Kojeta - po něm se jmenuje Kojetín. Bojoval s Franky, později s nimi uzavřel mír.

Kojeta, 657-680 - mír s Byzancí, boje s Lombardy

Marot II, 680-700

Vladuch, 700-730- sv. Rupert dělal na Moravě misii latinského ritu a v jeho životopise je Vladuch zmíněn. Pomáhal Bulharům proti Byzanci i Saracénům.

Hormidor, 730-760 - Vivilo zaváděl latinský ritus a díky tomu se oddělilo Korutansko knížete Boruty, uznavše vládu Franků, první krok k pádu Moravy.

Samoslav, 760-796 - Avaři byli najímáni do vojska. Pomáhal Bulharům proti Byzanci Konstantinu V. i VI. Frankem Karlem Velikým přemožen a donucen přijmout křest latinského ritu. Ztraceno Štýrsko.

Lech, 796-805 - svedl úspěšné bitvy s Karlem Velikým.

Mojmír, 820-820 - než byl knížetem celé Velké Moravy, byl knížetem Nitranským. Synům jeho připisují se hrady Bošo - Bouzov, (H)Ošo - Úsov, Mojmír - Mírov. Bojoval s Bulhary.

Mojmír II, 820-848 - r. 846 provedl Ludvík Německý výpad na Moravu a tam ustavil Rastice, syna jeho bratra Hoša. Na zpáteční cestě byl Ludvík zle napaden. Na druhé straně s Bulhary mír.

Rastislav, 848-870 - ženou jeho kněžna Dalmatinská Miloslava. Přičiněním bavorského kněžstva se latinské křesťanství šířilo a národ rozdělovalo. V Panonii Privina také držel s Franky. Ludvík podnikl výpady 855 a 857. Rastislav pozval Cyrila s Metudem, aby podpořil křesťanskou liturgii v slovanském jazyce oproti franským misiím latinským. Další boje s Ludvíkem spolčeným s Bulhary r. 863. A naopak r. 869 vpád do Bavor. Zajat Karlomanem za pomoci Svatopluka a odsouzen Ludvíkem k oslepení, dožil v klášteře v Řezně.

Slavomír (Selagamarus), 870-873 - brněnské kníže, založil chrám sv. Petra r. 884

Svatopluk, 873-894 - zajat Slavomírem, na soudě se ospravedlnil jsa oklamán Karlomanem a knězem Aribem. Vedl války s Franky od r. 872 až vymohl mír r. 874

Mojmír III, 894-907 - syn Svatopluka, Čechové pod Spytihněvem se přidali k franckému Arnuflovi, s bratrem svým Svatoplukem z Nitranského knížectví měl válku, Arnulf ho osvobodil a Svatopluk se dal na řeholi na Zoboru. Spolu s Bavory a Čechy bojoval proti Maďarům, kteří původně pokojně osazeni na východě říše. Padl v bitvě u Presšburku, kde sotva vyvázl životem i nástupce Arnulfův Ludvík Dítě.

Tak padla Velkomoravská říše. Její části rozebrali Frankové, Maďaři, Poláci a Češi, jak píše Šafařík.

Kdo nezná vlastní minulost, nemá budoucnost.