Kljosov: DNA genealogie díl 1.: Češi jsou svým původem nejméně Slované ze všech Slovanů

Profesor Anatolij Kljosov, sovětský, ruský a americký biochemik žijící v USA, se zabývá DNA genealogií lidí. V exkluzivním rozhovoru pro Sputnik vysvětlil, že podle svého původu jsou Češi nejméně Slované ze všech Slovanů, jelikož v jejich DNA pochází velká část ze západní Evropy. Češi a Slováci jsou si velmi podobní, ale nejsou stejní, řekl.

Předtím, než se budeme moci podívat, kdo přesně jsou obyvatelé Česka a Slovenska, je nezbytné si v krátkosti vysvětlit základní otázky.

Obecně o lidských rodech

„Během výzkumů vyšlo najevo, že po celé planetě je jen 20 hlavních rodů. Tyto rody jsou nazývány indexy od A do T. Všechny rody se rozcházely — vytvářely vlastní rodové stromy. V základu každého z těchto rodových stromů je jejich index. Tyto rodové stromy jsou od sebe oddělené. DNA každého prochází jen po svém stromu.

Celkově na světě tedy existuje 20 DNA stromů. V nich probíhají nezvratné mutace. Jakmile jednou mutace DNA vznikla, tak se dále kopíruje jako na kopírce. Stejně tak se kopíruje i každá další mutace," prohlásil Kljosov.
Když se, podle slov vědce, začalo se studiem těchto stromů po celé planetě, začaly vznikat velké katalogy. V nich se nachází desítky tisíc mutací (příznaků). Všechny byly zaregistrovány a dostaly indexy. Jakmile se u jedince identifikují příznaky (mutace), tak se hned můžete podívat do katalogu a je jasné, k jakému stromu patří, řekl. Tam se můžete i dozvědět, kdy tento strom poprvé vznikl. Podle těchto mutací je možné vše zjistit.

V Česku a na Slovensku je nejvíce zastoupená skupina označená jako R. Ta je kromě Česka a Slovenska silně zastoupena ve všech slovanských zemích, ale i v západní Evropě. Haploskupina R vznikla v jižní Sibiři asi před 36 000 lety, řekl biochemik.

„Existuje 20 indexů — od A do T. A jsou principiálně ti nejstarší. Následuje B, C, D,… R je jedna z nejmladších. Jedná se o rody, také se to označuje jako haploskupina — rod je skupina potomků, která pochází od jednoho společného předka. Stejně tak v DNA genealogii. Celá haploskupina R pochází od jednoho společného předka. Když se tento kluk narodil před mnoha tisíci lety, tak se u něho objevila mutace, jež následně přešla na jeho potomky, jeho syny. Po mužské linii se následně tato mutace předávala. Jedná se o mutace chromosomu Y, to je mužský pohlavní chromosom. Ten se předává pouze od otce k synovi. Tak se tisíce a desítky tisíc let předává stejný soubor mutací, plus se ještě objevují nové a nové. Rod R vznikl před přibližně 36 000 lety podle všeho na jižní Sibiři, protože tam našli staré vykopávky. Na Sibiři, na Bajkalu našli kostru starou 24 000 let z rodu R.

U někoho z rodu R se objevila mutace, vznikl R1, u tohoto R1 se opět v průběhu tisíců let objevila nová mutace — R1a. Jinou mutaci vzniklou v tom samém rodu nazvali R1b. R1a, R1b — nad nimi stojí R1, nad R1 stojí R, nad R stojí mutace P, a tak dále. Je to zcela jasná hierarchie. V rámci této hierarchie je možné snadno vidět, kdo od koho pochází. R1a byl jeden ze synů R1. Rovněž R1b byl synem R1. Mezi těmito dvěma je rozdíl přibližně 4000 let. Takže není fakt, že to byli bratři a žili jeden vedle druhého ve stejné době. Mohli jeden od druhého odejít na velkou vzdálenost. Vypadá to ale tak, že oba pocházejí z jižní Sibiře," prohlásil Kljosov.

Pro pochopení DNA genealogie je také nutné vysvětlit, jaký je rozdíl mezi haploskupinou a haplotypem. Haploskupinu můžeme přirovnat k obálce pasu. Všichni Češi mají jeden druh obalu svého pasu červené barvy — v tomto smyslu mají všichni stejnou haploskupinu. Každý z těchto pasů s červenou barvou má ještě své číslo. Konkrétní číslo pasu je haplotyp. Když bereme obal pasu spolu s jeho číslem, tak se jedná o unikátní kombinaci. Samotné číslo pasu se může nacházet i jinde — ve Francii, Holandsku, USA. Barvu obalu pasu tam ovšem mají jinou. V dokumentech je proto vždy důležité občanství (barva pasu — haploskupina) a číslo pasu (haplotyp). Haploskupina je obecná charakteristika skupiny — R1a, R1b. Kromě toho existují haplotypy, což jsou unikátní kombinace mutací.

Situace v Česku a na Slovensku

V Česku patří největší podíl skupině R1a, což je skupina nacházející se ve slovanských zemích. Druhá nejpočetnější skupina v zemi je R1b, jež je naopak nejvíce zastoupena v západní Evropě. Právě na základě mimořádně vysokého podílu R1b mezi obyvateli České republiky je možné konstatovat, že Česko je nejméně slovanská země ze všech slovanských zemí.

„V Česku je 33 % mužů R1a. Na Slovensku je 42 % mužů R1a. Přičemž i v Česku i na Slovensku se jedná o R1a-M458, ne o R1a-Z280, kterou mají často Rusové (M458 a Z280 jsou podkategorie R1a — red.).
M458 má ještě další dvě podvětve. První jsou Západní Slované a druhá evropští. Z toho důvodu jsou Češi méně Slované než Slováci. Máte méně R1a, 42 % oproti 33 %. A pokud budeme koukat na západoslovanskou podvětev, tak u Slováků jich je čtyřikrát více než u Čechů. Mezi Čechy jsou hlavně evropské větve R1a," řekl Kljosov.

Mezi národy s vysokým množství R1b patří kromě Česka také Slovensko a Polsko. Obyčejně se, podle slov profesora, nachází v slovenských státech okolo 5 % skupiny R1b. V těchto zemích je to ovšem přes 10 %, v Česku dokonce přes 25 %.

„R1b je mezi Čechy zastoupená 28 %. Tak vysoké množství R1b se nenachází v žádné jiné slovanské zemi. Obyčejně je mezi Slovany 5-6 % R1b. Zmíníme v této souvislosti ještě Polsko, kde jich je 13 %. Mezi Slováky je R1b také hodně: 15 %. Třetí nejpočetnější skupinou jsou u Čechů jižní Slované — Dunajští Slované. Těch je mezi Čechy pouze 8,5 %, mezi Slováky je jich 16 %.

To znamená, že podle všech tří největších haploskupin Slováci směřují více ke Slovanům, kdežto Češi spíše k centrální a západní Evropě," dodal.

Ostatní haploskupiny v Česku a na Slovensku

„Češi a Slováci mají ještě desítku dalších malých skupin, které jsou početně mezi Slováky a Čechy přibližně stejně silné. Například skandinávská haploskupina, těch je mezi Čechy 8 % a 7 % mezi Slováky. J1b, které je hodně v Řecku, té mají Slovensko a Česko stejně: 6,5 %. Kavkazská haploskupina G, jež se vyskytuje nejvíce na Kavkazu. Té je v Česku 5 % a na Slovensku 4 %. Další skupinou je J2, to je Blízký východ, hlavně Arabové a Židé. Těch je 4 % mezi Čechy a 2 % mezi Slováků. Tyto skupiny označujeme za „turisty" nebo také za „návštěvníky". U nich je jasné, že se nejedná o původní skupinu," prohlásil biochemik.

DNA versus lingvistika

Americký profesor s ruskými a sovětskými kořeny upozornil, že je třeba být při čtení jeho analýz pozorný, jelikož v nich se hovoří o původu lidí. Nikoli o lingvistické stránce definice slovanství. Lingvistika definuje Slovany jako ty, jež hovoří slovanskými jazyky. To jsou v případě Čechů i Slováků oba národy ve stejné míře.

„Vidíme, že Češi jsou na základě svého původu méně Slované než ostatní. Principiálně ale jsou Slované ti lidé, kteří hovoří slovanskými jazyky. V tomto případě i Češi i Slováci hovoří těmito jazyky. Proto z pohledu lingvistiky jsou oba národy slovanské stejnou měrou. Jedná se o Západní Slovany.

Když říkám Slované méně, Slované více, tak mám na mysli původ, a ne jejich jazyk. Z tohoto důvodu u nás často vznikají nedorozumění s lingvisty. Oni o tom mají své vlastní představy. Lingvisté například označují za árijské jazyky íránské jazyky. To je ovšem stejné jako nazvat anglický jazyk americkým jazykem, jelikož se tímto jazykem hovoří v USA," řekl Kljosov.
Vědec poukazuje na fakt, že lingvisté definují jazykové skupiny podle koncového bodu, kde nositelé jazyků žijí. A ne podle původu lidí, odkud do onoho koncového bodu přišli.

„Lingvisté vše nazývají podle koncového bodu. Dalším příkladem jsou Finové. To je poslední místo, kam přišli Sibiřané, ale lingvisté to označují za ugrofinské jazyky. Ti však přišli z Uralu, z toho důvodu se jedná o ugrické jazyky, ještě předtím to byly altajské jazyky. Finové s tím nemají vůbec nic společného. Lingvistům se to ale z nějakého důvodu líbilo, tak je nazvali ugrofinskými — podle konečného bodu, kde se jazyky nacházejí," dodal.

O podobnosti Čechů a Slováků

Oba naše národy jsou si ve své podstatě podobní. Mezi Čechy i mezi Slováky jsou zastoupené stejné větve, ani jeden z národů nemá čistě své větve, jež by se u druhého nenacházely.

„Jsou si podobní, ale ne příliš. Slováci jsou na základě svého původu více Slované a Češi jsou více Evropané. Pokud se podíváme na genetické složení obou národů, existují v jejich (českých a slovenských) stromech větve, jež jsou čistě české nebo Slovenské? Ne, takové čistě české větve, které by nebyly u Slováků, a slovenské větve, které by nebyly u Čechů, neexistují. Všechny větve jsou promíchané. Není ani jedna větev, která by byla čistě slovenská či čistě česká. Všechny větve obsahují ty i ty," uzavřel profesor Kljosov.

Knihy Anatolije Kljosova zde.