Jak nám ukradli minulost 2: Zmatení jazyků
Napsáno pro Časopis Šifra.
Princip latinský filtr
Zpět do minulosti se dnes díváme přes filtr latiny. Civilizace zavedla svou strojovou řeč latinu za Říma jakožto řeč úřední, náboženskou i vědeckou. A postupovala tak i na „obsazených“ územích "barbarů". A v ní jsou napsány knihy. Jak mohl takový Říman zapsat vyřčené jméno slovanského národa či krále?
Humorně je to podáno v této scénce polského filmu Jak jsem rozpoutal 2. světovou válku, kde má Němec zapsat jméno Grzegorz Brzęczyszczykiewicz [gřegoř břenčiščikijevič]... Napište jména vládců na našem území latinsky a hned máte Germány jak vyšité.
No a podobné je to se slovem, kterým jsme nazývali my sami sebe a tím je Sláv. Římané to zapsali jako Suav, Sclav, Sclavin, Suab, Sueb či Sclabenoi. Jak píše M. Nečas v latině se -sl- neužívá a tak se opisuje jako SUav nebo SCLav. To vše jsou Římany zachycené výslovnosti, když Slovan řekne Sláv, zvláště pokud ještě naši předkové používali nářečí, které je dodnes na Horňácku okolo Strážnice, kde říkají místo -l- něco jako -uv-, například užička (lžička), sváva (sláva).
Proč Sláva
Pokud byste chtěli pochybovat, že jsme si říkali Slávové, slyšte: „Slavme slavně slávu Slávů slavných, předšedších nás do Slavi.“ Slav – to je vyšší svět, kam odešli naši předkové, kteří již nabrali potřebné zkušenosti v tomto světě a kvalifikovali se dále. My žijeme ve světě Jav, tedy ten který je zJAVný, zjevný, tedy hmotný, 4 rozměrný. Pak je ještě svět Nav, svět duchů, svět pro nás neviditelný, temný, sNOVý, v kterém je potřeba NAVigace. No a pak ještě znali svět Prav, nejvyšší svět, svět prvotních bytostí, svět velmi mnoho rozměrný, svět základů vesmíru. Uvažte sami slova PRAVda (přitakání tomuto světu), sPRAVedlnost, oPRAVdovost, oPRAVit, PRAVitěl (rusky vládce), PRAVit (česky říci, rusky vládnout), naPRAVlenije (rusky směřování – krásný příklad jak řeč nasměrovává myšlení), PRAVé (tj. ne falzifikát), PRAVděpodobně atd. více zde.
Pojem Sláv je věrovyznání – ten kdo slaví předky. A předkové jsou pro nás Bohové, již se stali vyššími bytostmi ve vyšším světě Slavi. Není to národnostní pojem.
Princip Zmatení jazyků
Předpokládejme, že běloši původně mluvili jednou řečí, což uznávají i vědci a mluví o Indoevropštině. Slované původně mluvili Staroslověnštinou. Jak to, že dnes máme tolik řečí? Co kmen to jazyk... A kdy to nastalo?
Podívejme se do sociologické příručky těch, kteří toto Zmatení jazyků provedli, totiž do Bible: Genesis 11:1-9: „Celá země byla jednotná v řeči i v činech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. Tu si řekli vespolek: „Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme.“ Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. Nato řekli: „Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi.“ I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“ I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek) , že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.
I Bible uznává, že byla jedna řeč, ale popisuje, že ona vyšší bytost naznala, že to není dobré, protože lidé by si učinili Slavné jméno (jméno Slávy?) a nebyli by rozptýlení. A tak Jahve rozhodl, že jim bude zmatena řeč. Jak to udělal? Zakroutil kouzelným prstenem? Ne. Pomocí svých lidí zavedl písmo latinku a řeč latinu jako úřední řeč. Domorodcům, které obsadila ci-vili-za-ce, pak zakázali jejich písmo a po pár stoletích stačilo pokřivené nářečí původně jednotné řeči kodifikovat na každém území jinak. Proto máme á, ä, å, ą, â … v rôzných jazycích.
Dobře to vystihuje pohádka O Honzovi, jak se učil latinsky: „,Táto,ʿ povídá jednoho dne Honza, ,já už nechci být tak prostým člověkem, chci být pánem.ʿ Potom, když nějakého pána potkal, zapamatoval si, co říká, a to opakoval stále dokola: od jednoho sud kulatý, od jiného rys tu pije, pak tu je kára a poslední vyřkl: ,Ten to ryje.ʿ – ,Což se ti v hlavě popudilo, že tak odpovídáš?ʿ hněvala se máti, ale Honza začal od začátku svou latinskou písničku, a ať se ptal kdokoli na cokoli, odpověděl pokaždé stejně: ,Sud kulatý – rys tu pije – tu je kára – ten to ryje.ʿ Honzu nakonec vyléčili kýblem pořádně studené vody.“
I dnes, když chce někdo vypadat zajímavě, nadužívá cizí slova. Pamatuji se, jak jsem před lety slyšel v tramvaji telefonovat jednoho manažera, který se chystal na rodičovskou schůzku své dcery a do telefonu hlásil: „Teď mě vlastně napadá, že nesmím zapomenout zajít dnes na status do školy, kde nám učitelka odkomunikuje aktuální brief. Možná po nás bude dokonce chtít nějaké to CSR…“ Nejhorší na tom je, že zřejmě „nedžoukoval“. Obávám se, že je tento „pocit“ podporován nejen různými institucemi (církevními, vzdělávacími, profesními atd.) ale i černou magií. A lidé poblouznění jako Honza přejímají cizí slova jako něco velkého, vznešeného. Chcete-li to zažít v latině ještě dnes, zajděte si k doktorovi.
Celé zmatení jazyků probíhalo víc než dva tisíce let a -pozor- stále probíhá! Podívejme se třeba na Ukrajinu, kde poslední desetiletí probíhá velký posun „ukrajinštiny“ od ruského jazyka. Přitom ještě na začátku 20. století to bylo „maloruské nářečí“. Pohlédneme-li do Švédska, tam se mluvilo slovansky ještě v 17. století. V Královské knihovně ve Stockholmu mají uchovánu pohřební řeč Karla XI.
Byla pronese na dvoře ke šlechtě a píše se v ní: „Placzewnaja rzecz na pogrebenie togho prez segho welemozneiszago i wysokozdennago Knjazja i ghossudarja Karolusa odinatsetogho Swidskich,Gothskichch i Wandalskich korola… w Stokolnje 1697“. Takhle se mluvilo ve Švédsku 1697 - slovansky. Název země Sverige se čte Svarja jako třeba Slovenija (Slovinsko), Rasija (Rusko), Srbija.... Wikipedie pobavila, proto ji ocitujeme: Název kmene není úplně jasný, patrně je odvozen od pragermánského *swihoniz s významem „my sami“. Minule jsme si vysvětlili, že Suevi jsou Slávi – Slovani. Stejně tak Švédi-Sveji byli Slovany a Sverige – Svarja je Svejů-říše… M. Orbíni píše, že Moravané přišli ze Švédska okolo roku nula a je zajímavé, že na mapě Carta Marina z roku 1539 je v jižním Švédsku kraj Moravia. Ostatně Stockholm byl psán Stokolnja (asi to bylo velké město, měli tam hned sto kůlen :-) ), což můžeme již bez vtipu vyložit jako СТЕКОЛЬНОЕ Stěkolnoe – rusky sklářské (kde se vyrábí sklo).
Filozof Jára da Cyrilman
Hezký konstrukt, který kvalitně zakrývá minulost, mohou dobře pochopit Čechoslováci díky fenoménu Járy da Cimrmana. Religionista Jan Kozák na Svobodném vysílači vysvětlil, že naši židovští autoři Járy Cimrmana nevědomky odhalují mechanismus, kterým judaističtí religionisté přepisují knihy. Totiž, že dělají nejprve vpisky do knih a poté předstrčí v čase údajného židovského autora před řeckého či jiného starověkého pisatele. (Více naleznete např. v knize Hyppolitus: Vymítání všeho kacířstva a dalších)
Nechme religii stranou... ačkoliv ani to nejde, protože vrcholným konstruktem cimrmanovského typu je duo Cyril s Metodějem: Vynálezci písma pro Slovany ™. Tito věrozvěsti přivedli na tzv. Velkou Moravu křesťanskou misii. Po nějaké době toho měli naši předci dost a Cyrila z Nitry vyhnali, ten na ně/nás pronesl církevní klatbu, která není dodnes zrušena. Tolik fakta a nyní konstrukt: Cyril vytvořil slovanské písmo nebo i dvě (Cyrilice a Hlaholice – tu ale připisuje Orbini svatému Hieronymovi) a naučil ho miliony lidí na území od Labe po Ural, od Severního ledového oceánu po Středozemní moře. Dokonce to dokázal ještě předtím, než se narodil – v Bojné na Slovensku jsou zlaté plakety se slovanským i latinským písmem zároveň datované 100 let před Cyrila a v Rusku vykopali nádobu se staroslověnským nápisem HORŠTICA z doby než šel na Moravu. Přitom v samotném Panonském životopise Cyrila je psáno, že se se slovanským písmem seznámil v jižním Rusku na své služební cestě do judaistické Chazárie (hisTorií cudně zamlčované, protože zničené knížetem Svjatoslavem roku 964, o kterém jsme se také nic neučili). Pravoslavná Ilustrovaná Biblická encyklopedie z roku 1891 ještě Cyrila s Metodějem jako vynálezce slovanského písma neuvádí, kanonizovaní byli Římem teprve v roce 1880... Argument, že Slované byli před Cyrilem/křesťanstvím negramotní, je lehké vyvrátit nálezem cca 1000 gramot z březové kůry z 11. století v 11 městech Staré Rusi, kam se křesťanstvo (tj. možný vliv Cyrila) dostalo až ve 12. století.
Další příklad je z Jordánska:
zdroj: levanet
Starověké město Gerasa, po kterém měl chodit i Ježíš, bylo zasypáno při zemětřesení roku 729 n.l. Díky tomu se zachovaly a roku 1929 našly mozaiky v ranně křesťanském kostele A! se slovanskými nápisy: "ХРIСТЕ", tedy "CHRISTE". Starořecká abeceda neobsahuje písmeno "C" pro zvuk "s", "C" v této roli obsahuje jen staroslovanská abeceda, řecká má pro odpovídající zvuk písmeno "sigma". Dále je vidět muž v typicky slovanské „rubašce“ a slovanské svastičné symboly. Proto věda i média 100 let tento nález ignorují. Další příklady zde.
Zavedením konstruktu “Vynálezců písma“ bylo podmaněným domorodcům možné sdělit, že žádné písmo nikdy neměli, ale musel jim ho přinést Cyril s Metodějem. A i to písmo bylo moc složité, tak byla nainstalována latinka. Pro Vaše dobro. V této chvíli je latinka „instalována“ v Kazachstánu. Přesto je ještě spousta slovanských zemí, které má azbuku - pozůstatek původního slovanského písma zvaného Staroslověnská bukvice.
---pokračování---
