Ján Maliarik: Quo vadis Czechoslovakia
| Kategorie: | Knihy |
|---|---|
| Autor: | Ján Maliarik |
V knize jsou sberány spisy Jána Malirika a dalších dvou autorů na témata:
SEDM STUPNŮ MANŽELSTVÍ
MRAVNOST
KLID - Dle stejnojmenného článku PRENCE MULFORDA
DĚTSKÁ HRA - Přednesla dne 2. března 1925 v posluchárně fyziologického ústavu Masarykovy univerzity v Brně na pozvání „Společnosti pro výzkum dítěte a péči o dítě v Brně“ ANNA KOVAŘÍKOVÁ, učitelka mateřské školy v Brně.
PANSLAVIZMUS
Poznámka Slovanské kultury: Zvláště pojem Mravnost dnes není dostatečně osvětlen. Ján Maliarik, jako vysoký zasvěcenec proniká do samé podstaty tohoto jevu... velmi doporučujeme!
Úryvek z knihy:
Mravnost, patriotizmus, nacionalizmus, konfesionalizmus!
Čtyři tak krásná, tak sladká a drahocená slova!
Čtyři tak velké, tak významné a vznešené pojmy!
Čtyři? – ale kde pak!
Další budu matematicky uvažovat a dokazovat.
Mezi těmito čtyřmi pojmy musí býti jistý poměr. To jest patrné a zřejmé i rozumu neúplně vyjasněnému. Ale jaký jest poměr tento, to není tak snadná a lehká otázka, jak by se na první pohled zdálo. Abychom se tedy při zodpovídání této ne lehké a ne snadné otázky žádných omylů a chyb nedopustili a také do žádných nedorozumění zapleteni nebyli, nutno především stanoviti hodnotu jednotlivých v úvahu vzatých pojmů.
Hodnota patriotizmu, vlastenectví, jest: 1000 krejcarů měděných.
Hodnota nacionalizmu, národnostního cítění, smýšlení, bojú a zápasů, jest 1000 korun stříbrných.
Hodnota konfesionalizmu, výrovyznaského horování, zápolení, vírovyznanské roztouženosti a vzdychání, jest 1000 dukátů zlatých.
Hodnota pak mravnosti jest 1,000.000 dukátů zlatých.
Nyní by následovalo dokázat skutečnost stanovených hodnot, nejprve patriotizmu, potom nacionalizmu, pak konfesionalizmu a konečně mravnosti. Avšak takto pokračovat nebudu a bera ohled na okolnosti, ve kterých se ve všeobecnosti nalézáme, pokračovati nemohu. Protože by to bylo, dotyčně čtenářstva, pouhým tápáním ve tmách. Protože bez náležitého, všechny tmy a mrákoty zapuzujícího světla nedorozumění by nevyhnutelná byla. –
Chci však tak mluvit, výklady a důvody své tak podat, aby se tomu na odpor nikdo postaviti nemohl a nesměl.
Chci mluvit a učit netoliko s matematickou určitostí a jasností, nýbrž také s tou největší vážností. Aby každý netoliko jasně viděl a rozeznával: to jest bláto, to jest hruda; to jest kámen, to pískovec a to beryll; to stříbro a to zlato – nýbrž aby každý také určitě věděl: tak a tak bude se mnou, budu-li blátem, hrudou, pískovcem, berylem, stříbrem, zlatem. Abych ale takto mluvit a přednášet mohl, k tomu cíli musím míti přiměřené světlo, kteréž musí býti žáky a posluchačstvem příslušně milováno.
A tímto světlem jest právě dobře pochopený a správně vysvětlený pojem mravnosti. –
A tímto světlem jest právě dobře pochopený a správně vysvětlený pojem mravnosti. –
Ne jakoby mravnost byla tím nejvyšším pojmem, anebo tou nejvyšší hodnotou. To ne. Ani 1,000.000 dukátů zlatých, dvojitých, není ještě tím největším pokladem. Za miliony jsou biliony a za těmi triliony atd. až do nekonečna. Tak i za světlem mravnosti je ještě vyšší světlo a za tím ještě vyšší atd. až do nekonečna.
Že těď toliko při světle mravnosti se pozastavuji a jím chci posvítit na cesty bludné a ukázat cestu pravou, jest požadavek stávajících okolností. Ta vyšší světla byla by příliš oslepující, snad nesnesitelná a dokonce by mohla býti i škodlivá a zhoubně působiti.
Promluvím tedy jen o mravnosti, správněji řečeno o vnitřním umravnění.
Abychom si velikou vážnost otázky, její význam a dosah snázeji představiti mohli, aby ideálněji smýšlejícímu a vnitřně pokročilejšímu čtenáři i nějaké povzbuzení dáno bylo – jak k úsilné sebeočistě, tak i k domáhání se vyšších a vysokých met, podotýkám v krátkosti, že na cestě k dokonalosti lze vícero stadií anebo stupňů rozeznati.
Takové jsou: po 1. stupeň nejnižší, jehž úlohou jest zbaviti po rozvoji a povznesení toužící individuum hříchů a vůbec veškeré morální nečistoty, neduživosti, hrubosti a všeho zla, kteréž jest překážkou pokroku a přechodu na vyšší, jemnější úrovně;
po II. stupneň vyšší, jest stupněm duchovního světla, jakožto vlastnosti duchovního vědění a poznání, jehož pjoslední hranicí a vrcholem jest vševědoucnost;
po III. stupeň další, vyšší, jest stupněm duchovního tepla, jakožto vlastnosti pozitivní lásky, dobroty, blažícího milování. Že v lásce, dobrotě a milování možno se též až do nekonečna rozvíjeti a zdokonalovati, rozumí se samo sebou;
po IV. stupeň ještě vyšší jest stupněm moci až po všemohoucnost;
po V. stupeň nejvyšší je završením všeho, jest to stupeň všestranné absolutní dokonalosti. –
Na ten čas možno a svobodno vlastně pojednávat a učit toliko o I., nejnižším stupni: o vnitřním umravnění, protože člověčenství jest plno hříchů, až se dusí v morální své špíně a ubohosti.
Na ten čas jedinou velevýznamnou a nejpřednější povinností je: umravniti se, pokud umravněni ještě nejsme a umravnit naše spolubližní, pokud umravněni nejsou.
Dokud jsme této povinnosti neučinili zadost, marné jsou všechny naše snahy, marné a škodlivé je všechno naše učení a učení se, vzdělávání a vzdělávání se, marné a škodlivé jsou všechny výzkumy a vynálezy, objevy a každý kultury pokrok.
Dokud jsme se nestali mravnými, neúprosně ztroskotati musí všechny naše výdobytky a vymoženosti vnitřní i zevní. Dokud jsme se nestali s naprostou rozhodností a poctivostí mravnými, do té doby jediným požehnáním a nebe pro nás jest náš n e z d a r a n a z m a r vyvedení našich vymožeností.
Dokud jsme se nestali mravnými, do té doby sluje všechny naše láska a dobrota a milování ubohou namysleností, mizerným sebeklamem, po případě hnusným pokrytectvím a ohyzdnou maskou, kterou ďábelskou tvář svého egoizmu v andělskou proměniti se snažíme – marně. Dokudž jsme se nestali morálně čistými, doté doby jest všechna naše moc toliko slabostí a bezmocností. Domohl-li se však přece člověk nemravný moci, – jest to možné! – moc taková slove pekelnou mocí a je plna násilnických chtíčů a zhoubných projevů myšlenkových, slovních i skutečných a tehdy: běda ti, světe Boží!
Až to vědění, kterého jsme došli po našem vnitřním umravnění, jest pravým věděním. Až ta láska, která rozehřála srdce po našem vnitřním umravnění, je skutečnou, pravou, opravdovou, pozitivní láskou a milováním. Až ta moc, která nám dána byla po našem vnitřním umravnění, jest posvátnou, dobročinnou, božskou mocí.
Před naším vnitřním umravněním jsme toliko stínem, chatrným obrazem a podobenstvím božím. Až po našem vnitřním umravnění začínáme býti božskými. A Bůh, který se v nás takto zrodil, může se v nás potom rozvíjet a vzrůstat až do nekonečna. „Dokonalí buďte jako Otec náš nebeský dokonalý jest,“, podle slov Ježíšových.
Na ten čas tedy, jak již řečeno bylo jedinou velevýznamnou a nejpřednější naší povinností jest: umravniti se.
To se může státi poznáním, milováním a věrným zachováním následujících třech přikázání svatých:
- Rozkoš v uzdu pojat a zdolat.
- Ničeho nedávaného nebrat ani nežádat.
- Hlasu pravdy svědomitě naslouchat a tak i činit – jednat.
Rozebereme nyní tato tři svatá přikázání zevrubněji.
Rozkoš jest vždy jedna a ta sama, ať se ona již projevuje při požitcích tělesných, hrubomyslných (pokrmy, nápoje, vůně, pohlavní styk), ať při požitcích jemnějších, estetických (tanec, zpěv, hudba, poezie, nádherně a drahými obrazy vyzdobený byt, krásné, drahocenné šaty, šperky, krásné lidské tělo atd.), ať při požitcích na poli vědy, filozofie, moralizování a dogmatizování se vyskytujících a možných.
Jinými slovy řečeno: rozkošník jest a zůstane rozkošníkem, ať si je on čímkoli:? rolníkem, řemeslníkem, vojínem jednoduchým neb důstojníkem, učence, umělcem, knězem, ministrem, králem, císařem, papežem.
A je toliko stínem božskosti. Naproti tomu člověk nerozkošník, který zdolal a přemohl své rozkošnické choutky a žádosti, chtíče a náruživosti, jest vždy a za všech okolností více nebo méně božským člověkem, ať si je jinak v životě čímkoliv – od žebráka až po císaře a papeže.
Co jest nyní rozkoš?
Rozkoš jest bytím daná, avšak zvířecky vitalizovaná, zvířecky oživená síla. Člověk rozkošník jest zpola zvířetem.
Jaká jest rozkoš?
Vždy slepě žádostivá, egoistická, ukrutná, násilnická.
Rozkoš jest vždy vykořisťovatelská, drsně a bezohledně panovačná. Vždy tyranská, až i vražednická.
Byla-li nad to i rozumem ještě obdařena a prostředky vysokou kulturou danými zjemněna, jest schopna všech možných podlostí, falše, klamu, lsti, úlisnosti, podvodu, úskoku, pokrytectví, přetvářky, tak že ztěžka lze rozeznat Boha od ďábla a nebe od pekla, jinými slovy: dobro od zla.
V takovém případě mohou se její zlé a zhoubné vlastnosti v rozměrech netušených rozvinouti a půl světa ve zkázu uvrhnouti.
Nepříliš velká soudnost se k tomu vyhledává, aby člověk poznal a poctivě uznal, že prvním svatým přikázáním mravnosti*) správněji řečeno podmínkou vnitřního umravnění jest: rozkoš v uzdu pojat a zdolat.
Pozn.
*) Za vlády morální zkaženosti již pouhému umravnění, tedy zanechání hříchů, říká se všeobecně mravnost. A za velmi husté morální tmy již samo umravňování pokládá se za mravnost. Ale to není ještě žádná mravnost. Mravnost vlastně jest až onen stav duše, jsou až ony dary, síly, schopnosti, jichž dochází člověk po svém umravnění, po svém hříchů odumření.
Ján Maliarik (1869 - 1946)
Významný slovenský spisovatel, evangelický farář, humanista, filozof, světový reformátor, indolog, sociolog, polyglot, znalec mnoha náboženských směrů, veliký a neohrožený bojovník za světový mír.
Kniha je dávána zdarma, jak si to Mistr Ján Maliarik přál, aby nebyla znevážena hodnota knihy cenou.
Zasílání finančních darů na podporu vydávání díla Kňaza Jána Maliarika je možno na transparentní účet u FIO BANKY 2500269240/2010, variabilní symbol 2003001200. Tento transparentní účet spravuje „Občanský sněm Čech, Moravy a Slezska – nadační fond pro rozvoj občanské společnosti").
Variabilní symbol 2003001200 je třeba vyplnit přesně, neboť OS-ČMS NF podporuje vícero projektů. Do poznámky platby je vhodné napsat "dar na vydávání díla KJM".
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
