Jindřich Tichý Novodobá otroctví

„Pokud člověk své problémy neřeší sám a čeká, až je vyřeší za něj někdo jiný, povětšinou je ten někdo jiný vyřeší jinak, než jsme očekávali a než by se nám líbilo „.

Úvod od knihy:

Série Novodobá Otroctví je soubor textů složený z informací i faktů našeho každodenního života, který prožíváme a nejspíš nám to i nadále hrozí. Mnozí nemusí souhlasit. Je to věc názoru, logické úvahy a předpokladů. Samozřejmě, každý člověk je jiný, stejně tak si žijeme každý jiné životy, prožíváme jiné osudy, ale máme také mnoho společného. Ve společných věcech se můžeme střetávat a prát, v jiných se shodnout či podporovat. Faktem zůstává, že staré přísloví doma je doma, platí stejně tak jako, že svobodu si musíme bránit. Záleží na tom, co je nám každému domovem a co pro koho znamená svoboda.

Soubor základních pojmů.

– Domovem mi je rodina, můj byt nebo dům, či mé rodiny nebo tam, kde mne domovsky přijali. Domovem je také rodná zem, kde žiji, kam patřím a mám na ni právo jako člen národa, z kterého pocházím.

– Svobodou rozumím svá nezadatelná práva člověka svobodně žít a živit sebe, svou rodinu, blízké. Svobodně se chovat, mluvit, podnikat, tvořit, odpočívat, bavit se, vychovávat děti, bránit sebe, svou rodinu i blízké, svůj majetek podle svého vědomí, svědomí, schopností a mít právo, aby nikdo, osoba, skupina či stát si nedovolil mi to brát, upírat nebo omezovat více, než mu dovolím.

– Vlast je rodná zem, Čechy, Morava, Slezsko i Slovensko, historicky tradiční a rodné území mé i mého národa, bez ohledu na to, který státoprávní celek si přisvojuje ji dočasně spravovat.

– Stát považuji za součást slova Vlast pouze tehdy, je-li jeho zájem shodný se zájmem mé rodné země, mé budoucnosti i mého národa.

– Rodinou rozumím svou ženu, své děti, své blízké a příbuzné, ale také svůj národ v jejich existenci, kdy cílem je jejich budoucnosti a bezpečí. Za “moje” nebo “své” nesporně považuji domov, práva, svobodu, vlast, rodinu.

– Přátelským vztahem je vzájemný vztah ke každému a ke všemu, kdo respektuje “moje”, má práva, svobody a existenci stejným způsobem a žádným způsobem neohrožuje a nepoškozuje “moje”, co považuji právem za “své”.

– Nepřátelským vztahem je stav, když mne nebo “moje” někdo či něco ohrožuje, útočí na mne, snaží se mně “moje” vzít otevřenou nebo skrytou formou s přímým ohrožením nebo ve svých důsledcích.

– Občanství a stát je dobrovolný svazek člověka a státu, kdy občané zřizují svůj stát k svému prospěchu, aby mu sloužil, nikoliv, kdy si stát zřizuje své občany narozením a existencí lidí občansky povinných a vytváří si své nevolníky. Takový stav považuji za nepřátelský bez ohledu na záminky státu.

– Právo většiny, byť by se zachováním práva menšiny je jen změkčené a příbuzné s právem silnějšího. Uplatňuje-li kdokoliv právo silnějšího proti právu člověka, chová se více či méně otevřeně nebo skrytě nepřátelsky a každý člověk má právo bránit si sebe a „své“.

– Práva státu nejsou automatická, jak si státy mylně myslí a vykládají právem silnějšího, ale práva státu jsou práva svobodně mu daná člověkem, kdykoliv svobodně odebratelná zpět, pokud je stát proti člověku zneužije a tím vytvoří nepřátelský vztah mezi člověkem a státem.

Vydáno samizdatem v roce 2003