Ladislav Větvička: Kronika koronopodfucku I (aneb Okolo Česko-Slovenska)

 „V druhe polovině unora se cosik změnilo. Cosik viselo ve vzduchu. V gazetach se začaly objevovat zpravy o panyce a vykupovani obchodu v Italii, kere se začaly projevovat aji na nakupnich zvyklosťach mojich spoluobčanu. V Čině pry zakazali vychazani a biju lidi na ulicach. Češi paradoksně jako prvni produkty vykupili italske špagety a činske nudle.Pruser visel ve vzduchu.

Tady coš něgralo, začal sem mět tušeni, že muj životni styl je v ohroženi. Ať už kajsik v Čině a v Italii je jakasik choroba anebo ni, tohle je přesně to, na co ty kurvy čekaju a možu to zneužit k zahajeni celosvětovych změn, utoku na ekonomiku, zničeni dnešniho zpusobu života, vyvolani celosvětove krize a klidně aji zahajeni občanskychvalek v Ameryce, Evropě a všude, kde už natahali armady mladych, všehoschopnych afroazyjskych chlopu.“

Ostravský bard, bloger, spisovatel, cestovatel Ladik Větvička, sedminásobný Zlatý Blogger roku a autor knih Mamulovy děti, Tajemstvi bohatych Ostravaku, Šifry Ladika Větvičky, Některe baby su všecky stejne, Okolo Rakusko Uherska a Helmut právě vydal novou knihu.

Kdo je Ladislav Větvička?

Narozeny v Porubě, žije v Porubě a da -li buch, tak aji bude žit v Porubě. Dokud se nepřesune jinam. Bo všude je fajně, tak co doma?

Třeba v Karabachu, Armenii i Tatarstanu. Na Podkarpatske Rusi, Kosovu i na Ukrajině. Tuž co doma?

Kura, ale doma je stejně fajně. Teprve až se člověk vraci z jakesik dupy, tak pochopi, jak je doma fajně...

ZAKLADNI INSTINKT: "Chovej se k lidem vždy tak, jak bys chtěl, aby se ty kurvy chovaly k tobě..."

Cykloterorysta Okolo Česko-Slovenska

V patek 13. března zavřela naša fašistycka vlada hospody a hranice. O den později sem se vratil z Maroka a jelikož sem se vracal ze zavšivene Vidně prolezle koronojedem, dle rozkazu zplantaneho Kena, minystra zpěvu a zdravi, sem se zavřel do dobrovolne izolace, bo mam jakusi zodpovědnost, ni? O dva tydny později, když sem vyžral všecky zasoby činskych nudli a italskych těstovin sem vylezl do prazdnych ulic. Poruba vypadala jak po zasahu neutronove bomby. Baraky staly, ale lidi zmizeli.

Prošel sem kolem smutně zavřeneho Kompasa, minul zavřenu Panoramku a vlezl do Hrušky.

„Kaj matě roušku?“ začala na mě řvat jakasik hydra, podle vzhledu tluste dupy jeřabnica z Nove huti Klementa Gottwalda. Rozhlidnul sem se kolem sebe a viděl sem enem maskovane gzychty. Připadal sem si jak v přepadene bance. Smutně sem vylezl ven, bo žaden hader přes pysk sem neměl a z nasranosti sem zavolal na stopadesatosmu a udal tři bezdomovce, keři za Hrušku popijali čučo. „Pořadek musi byt,“ pomyslel sem si a se zlomyslnosti sobě vlastni pozoroval zpoza křaka, jak policajti vysvětluju bezďakam, že musi udržovat dvumetrovy odstup.

Bezďaci se rozestupili a začali si petku s čučem hazat, aby splnili nesmyslny přikaz vrchnosti.

„Takhle to nejde, Ladik, musiš cosik robit,“ běželo mi hlavu, zatimco sem si šil roušku z kusu starych trenek a nove olačky. Ano, v ten pamatny den, na narozky Jana Amosa mě napadla ta spasna myšlenka, že si kupim kolo a objedu s nim Česko-Slovensko, aby mi z teho doma nejeblo.

Navštivil sem hytlermarket, zamiřil do odděleni kol a mlademu, agilnimu neomarxistovi, sotva vylezlemu z jakesik neomarxistycke školy vysvětlil, co chcu.

Chlapec mě vyslechnul a spustil: „Měl bych tady skvěly kus s předni zpevněnou vidlicou Suntour s gripama VLG, dvacetidevitkovym ramem Macina, super brzdama Shimano MT200, přehazovačku Deore M6000 a pedalama Alloy VP 195. Co na to řikate?“

Podival sem se na teho idyjota: „Sam si pedal, řikal sem, že chcu kolo a ne aby si ze mě robil cypa. Ja ti dam pedal! A neřikej mi Ahoj!“ Otočil sem se a šel pryč.

Ti mladi su dneska uplně jebnuti. Či mě zajima u počitača, jaku to ma ramku a romku a zvukovu a graficku kartu? Duležite je, aby to přehravalo filmy a šlo to připojit na ty internety, ať nemusim furt čumět na to stare bavorske porno na vehaeskach z dob, kdy si ještě Dubček myslel, že bude prezidentem, bo mu to slibili.

Sednul sem na osmičku a vystupil v Marijankach. Naproti zavřeneho Zaječskeho vinneho sklepa, kaj sem chodil v dobach svobody a v tomto firemnim sklipku zaječskych vinařu urputně vyžadoval sladky moldavsky Kagor, sem vlezl do velkeho baraku plneho kol. Myslel sem na to, že je zajimave, že virus do hytlermarketu ani do prodejen s kolama nechodi, ale zduvodnil sem si to tak, že asi Andrej pořidil akcie te pedalove firmy Ahoj a tak nechtěl, aby mu byznys stal.

Maskovany prodavač si mě vyslechl a po slovach, že chcu objet Česko-Slovensko, si pomalu prohližal moju vyžranu postavu s tenkyma nožkama.

„Tak u vas bych to odhadoval na elektrokolo, že,“ odhadnul muj sportovni vzhled. „Mame tady velky vyběr, ale vam bych doporučil jeden zajimavy kus. Ma dluhu vydrž a servis aji repasi baterky vam nabizam na dva roky zdarma, když mame tu krizu. Detajlama vas nebudu unavovat, tu ho mate a jděte si ho vyzkušat.“

Ten synek se mi libil.

„To se nebojite, že vam ho čornu?“ napadlo mě.

„To bych vam nedoporučoval, mate tam GPS sledovani, policajti by vas měli do pěti minut a vzhledem k temu, že byste se dopustil kradeže se zpusobenou škodou nikoli malou, měl byste to až na tři roky narvrdo.

Projel sem se k mrtvemu Žalaku a bylo rozhodnute. Bylo mi fakt jedno, jestli to ma předni zpevněnu vidlicu Suntour s gripama, ram Macina, brzdy Shimano, přehazovačku Deore a pedaly Ahoj.

To kolo valilo jak cyp, a to bylo podstatne. Však ještě všeckym ukažu, že aji stary, netrenovany mamlas može bez trenyngu objet republiku!

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=755000 (blog větvičky byl smazán)