Co nám naše slovanská řeč říká o světě

Hvězda Roda

Ale proč právě tento zvuk a ne jiný? A jak vůbec slova vznikla? Začali opice místo vřískání lépe artikulovat a pak určitému zvuku náhodně přiřadili nějaký obsah – slovo? Anebo mají slova nějaký hlubší smysl a propojenost? Takže je někdo vymyslel tak, že spolu souvisejí?

Zvu vás, pojďme to společně prozkoumat.

ROD

A začněme již zmíněným, poměrně základním slovem PŘÍRODA. Co to je? Je to něco co je PŘI našem RODU. Je to to, co nás obklopuje. Nás? Koho? Náš Rod. Co je to Rod? No Rod, to jsou přeci všichni naši předkové, mámy, tátové, babičky dědové … Mohu si představit celou řadu svých předků až k praprababičkám a ještě dále tisíce a možná miliony let. Až k počátku lidského Rodu. Jsou to všechny tyto postupné inkarnace bytostí jdoucí po sobě v genetické řadě až ke mně. To je můj Rod. A kdo byl na počátku? Na počátku byla počáteční mýtická bytost -  Rod, dle pověstí, ale ponechme jej, zatím stranou.

Mají slova (jejich zvuk) a jejich obsahy (významy, obrazy) nějakou souvislost? Prozkoumejme dále slova s kořenem Rod: PoROD, NáROD, RODit, PřiROZení, ZROD, RODiče, stejnoRODý, PříRODa, KRODa, ÚRODa, ORODovat, OdRODilec, přeROD... Lze obraz slova logicky vysvětlit z jeho písmen/slabik? Ano. PříRoda je to, co je při našem Rodu. Je to něco, co nás obklopuje a protože to je při našem Rodu, je to něco cenného, něco co nemůžeme jen tak ničit. Již z obsahu slova je cítit, že si toho vážíme, pochopitelně, vážíme-li si svého Rodu. Rozhlédneme-li se kolem sebe, vidíme, že lidé si přestali vážit svého Rodu, přestali ctít své předky, velmi se zmenšila i vůbec úcta mezi lidmi obecně a tím i k tomu, co obklopuje Rod, k přírodě.

Nebo Kroda: dříve Slované své předky po smrti spalovali a říkávalo se tomu Kroda, což znamená, že ten člověk odchází k Rodu. Že už vám to slovo nezní tak cize? Bůh Rod je mytologickou první bytostí vesmíru, proto i my vstupujeme do našeho světa poRODem - naRODíme se našim RODičům a po smrti nás kRODují.

Spojme si nyní slova s pohádkami. Co se říká v pohádkách? Že děti nosí čáp. No ti naší předkové asi museli být úplně pitomí, když nevěděli, jak se počíná dítě a odkud potom vyleze... anebo že by to mělo nějaký smysl, takové říkání? Nahlédněme do Slovanské mytologie, kde si můžeme přečíst, že každá mýtická postava má přiřazeno nějaké zvíře (a také další vlastnosti a projevy). No a k Bohu Rodu patří zvíře čáp. To znamená, že výrok „Děti nosí čáp“ je obrazné řečení, že je přináší náš Rod. Skládá se nám obrázek. Obrázek znamená, že žádná věc není jen jednotlivost, ale věci na obrázku spolu nějak souvisí. Rozložme si slovo Ob-Raz: Ob – oba, dva a Raz jeden, najednou, naráz. Tedy obraz slova obraz je oba rázem. Kdo oba? Oba pohledy na věc, vícerozměrný pohled na nějakou problematiku.

Kořen ROD je také ve slově brada, rusky - boroda. Znamená to BO + Rod, tedy příslušnost k BOžímu RODu. Fousy jsou totiž svým způsobem antény, přijímající na jemněhmotné úrovni, podobně jako vlasy. Vlasy – VOLOSy, podobné jménu slovanského Boha Velese. Veles – Vješčij LES, tedy znající les, tedy informační pole. Proto se vlasy takto nazývají, jsou to opět antény pro příjem z jemněhmotného světa. Staroslověnské slovo pro dlouhý cop se také řeklo Kosa – což je odvozené ze slova Kosmos. Vlasy se zaplétali do copu, aby mohl shromažďovat životní a mystickou sílu. Svobodná dívka měla cop jeden, když se vdala, tak v těhotenství nosila copy dva, jedním získávala energii pro sebe a druhým pro dítě. Obraz se Samsonem a sílou ukrytou v jeho vlasech je uveden i v Bibli. Asi měl dobrou anténu a kvalitní přijímač.

K slovu přiROZení. Když používáme přirození – tak se cítíme přirozeně. Mám namysli oboje použití pohlavních orgánů – jak k vyprazdňování, tak k milování. Při vyprazdňování se musíme uvolnit a mozek se dostane do alfa vln a prostata se uvolní a může se čůrat. Při milování zase dochází k průchodu energie mezi milenci a mozek se dostává do stavu rozšířeného vědomí. Pro mnoho lidí je to jediná (bez chemie) možnost zažít změněný stav vědomí, kdy je člověk plně přítomen tady a teď, a – je v přiROZeném stavu. Ono vůbec cítit, žít přirozeně – to je tak, jak jsem se naRODil, tak jaký jsem. Kdy nemusím si malovat ksicht na obličej nebo si oblékat aktuální masku drsného obchodníka či bodrého strýce. Pak žiji v PRAVDĚ.

PRAVDA

Krásné slovo je PRAVDA. Každý z nás má nějaký, předpokládám pozitivní, obraz spojený se slovem pravda. Něco ve smyslu: pravda je to, co je skutečné, opak lži – která je falešná, pokroucená skutečnost. Co nám ale říká samotné slovo PRAV-DA? Prav – to je v slovanském chápání nejvyšší svět, svět principů, PRAVidel fungování vesmíru a svět těch nejvyšších bytostí, kde sídlí Rod a další počáteční bytosti vesmíru. Má toto tvrzení oporu v naší řeči? Je to sPRÁVné tvrzení? Podívejme se, kde se kořen PRAV vyskytuje: sPRAVedlnost, PRAVda, PRAVý, sPRAVný, oPRAVit, PRAVidla, oPRAVdovost, PRAVidelný, výPRAVa, zPRÁVa, přiPRAVit, sPRAVit, PRAVděpodobnost, PRAVost, naPRAVit, uPRAVit, PRAVit – česky říci a rusky vládnout (vláda se řekne PRAVitělstvo) a rusky ještě naPRAVlenije - nasměrování (krásný příklad jak řeč nasměrovává myšlení: vždy když Rus směřuje, tak automaticky na nejvyšší svět PRAV). Vnímáte tam, že PRAV je něco spojeného s vyššími skutečnostmi, s etickými záležitostmi, s principy fungování vesmíru (abych se vyhnul kořenu slova PRAV). A slovo PRAV-DA, je přitakání (DA) těmto vyšším světům (PRAV) a spravedlivým způsobům existence. Je možné, že také předpona PRA- používaná u slov pračlověk, pravěk, prapředek, má svůj původ právě v PRAVi. Příznačné je, že neobsahuje již poslední písmeno V, které ve staroslovienské bukvici má obraz Viedať = poznání. Čili zůstalo PRA – mlhavé, dávné, které již neznáme.

Nyní je na místě stručně doplnit i další slovanský pohled na světy, na vesmír. Začali jsme nejvyšším světem PRAVi a doplníme jej světy NAVi a JAV. JAV – to je svět ve kterém žijeme, ten zJAVný, hrubohmotný, ten který vidíme, v kterém zjevně (viditelně) probíhají jevy. NAV – to je svět duchů a předků, pro nás nezřetelný, zastřený, v kterém je potřebné se NAVigovat. Tento svět NAV se dělí na světlou a temnou část. Světlá se jmenuje SLAV, temné části zůstalo pojmenování NAV. Proto i my Slované (SLÁVOVÉ) neseme jméno SLÁVy a SLAVíme naše předky, kteří nás do světů SLAVi předešli. Pro nás je důležité, že my odvozujeme své jméno od našich předků, kteří nás předešli do SLAVi a proto SLAVně SLAVíme naše SLAVné předky Slávy. Slovo Sláv je vlastně věrovyznání, jsme ti, kteří SLAVí své předky. NAV - svět duchů, svět předků - tam se asi ocitne člověk, když zemře, než se zase inkarnuje. Proto se slaví Tri-zna na 40 den po smrti. Podle tradice se duše do 40 dnů ještě pohybuje kolem země, než se odpoutá od těla. K němu je přivázána energetickými uzly, čakrami. Tri-zna lze tedy vyložit, že bytost již JAVi opustila a zná vyšší světy. A víme, že předkové rozlišovali 3 světy JAV-NAV-PRAV.

Obraz za slovem Pravda je tedy něco, co je podle nejvyššího světa PRAVi, něco, co je v souladu s pravidly vesmíru, něco, co je skutečné. Lepší pochopení získáme ozřejměním starých slov pro stupnici Istina – Pravda – Křivda - Lež. Istina je to co mudrc příjme (soubor informací) z vyšších světů, např v meditaci, srdcem. Dnes by se to dalo přiblížit slovem Absolutní pravda, tedy soubor všech informací o nějakém jevu / věci. Všechny náhledy naráz, Istina se nedá vypovědět, dá se „vidět“ pouze srdcem. Když se mudrc pokusí ji někomu sdělí, už je to jen Pravda, není to kompletní informace, ale jeden konkrétní pravdivý fakt, který není pokroucený. Mudrcův žák, který informaci slyšel, ji vstřebá na základě své úrovně, kam ve své evoluci Ducha došel. Na této úrovni dále sdělí Pravdu jako Křivdu – pokřivenou úrovní jeho chápání. Ten kdo Křivdu slyšel a předává ji dále, opět dle svého pochopení, již předává povrchní informaci – tedy Lež = to co LEŽí na povrchu. A to se ještě stále bavíme o neúmyslném pokřivení pravdy. Lež je stále ještě pozitivní termín, prostě povrchní informace.

Dnes známe už jen slovo Jistina s jiným obrazem: výše částky, která je půjčena, tj. Výše půjčky. Z této jistiny je splácen úrok. Slovo Istina i se svým obrazem má být zmizeno. Takový je posun za posledních 1000 let. Naši předkové měli vyšší míru rozlišení na přímce Istina-pravda-křivda-lež-úmyslné pokřivení. My dnes máme jen Pravda-Lež ve smyslu 1 x 0 jako v počítačovém jazyku. Ano x Ne. Příjde vám to jako „vývoj“? Nebo je to degradace...

Kultura nebo civilizace?

Naši předkové znali Istinu ale neznali Jistinu. My naopak máme každý nějakou tu jistinu v nějakém finančním ústavu, ale nemáme ponětí o Istině, o stavbě Vesmíru... Kam se společnost posunula? Můžeme říci, že se posunula od Kultury k Civilizaci.

KULT-U-RA: Kult – ctění si něčeho, U – staroslověnská bukvice nese obraz „přibližovat se k něčemu“, její podoba je У, kde se dva proudy spojují, RA – energie, světlo. Kultura je uspořádání společnosti tak, aby směřovala ke světlému, aby si ctila světlého způsobu života, kde nikdo na nikom neparazituje. Kde Istina je soubor všech pravd a nejsou tam peníze, které by se půjčovali. Lidé se usilují dosáhnout Istiny.

CI-VILI-ZA-CE: Ci – bukvice „CI“ (Ц) má obraz cíl, VILI – rozdělení toku, dodnes se to používá v běloruštině, u nás máme třeba VIdLe, u kterých se násada rozestupuje na více toků, ZA – za, CE – opět cíl. Tedy Civilizace je způsob života společnosti, které přerozděluje cíle a přerozděluje toky energií. Je to parazitický způsob života, kde je pomocí finančního systému odsávána životní energie lidem, kteří něco tvoří. Systém ovládá parazitická vrstva ovládájící banky a nadnárodní korporace. Zde hraje svou roli Jistina (=to co si půjčíte). Lidé se pokoušejí se jí zbavit (tedy dluhů). Jistina jako celek je nesplatitelná, díky důmyslnému systému tvorby peněz formou dluhů.

---pokračování příště---