RODOVÉ KOŘENY – RODINA – NÁROD

Zuzana Kaiser

Obrázek: Runa Roda

Je užitečné, ba zásadní, mít povědomí o svých předcích, odkud pocházeli, kde a jak žili, čím se živili. Je potřebné znát skutečné dějiny a kořeny svého národa. Dědictví našich předků máme uloženo ve své genetické paměti. Tímto dědictvím se rozumí nejen rodinné zatížení, tradice, zvyky, ale především informace o poznání světa, o vědění celého národa. Tyto informace máme zapsány hluboko v sobě, na buněčné úrovni.

Naši předkové svůj harmonický a zdravý život žili v jednotě všech členů rodu, v jednotě s přírodou, v jednotě se světem vysokých světelných energií. Jejich život se všemi úkony, pracemi, oslavami, radostmi i starostmi, byl plně vědomý. Věděli, že jsou si všichni rovni, každý pro každého potřebný něčím jiným. A podívejme se, jak dnes žijeme ve světě přetechnizované společnosti, kdy se mnozí na život svých předků dívají jako na primitivní: Rodina neplní svou funkci, dětem chybí láska stejně jako dospělým, nikdo nemá na nikoho čas, většina „lidského stáda“ má povrchní zájmy jako bulvární zprávy, přihlouplé televizní seriály. Věří ohlupujícím reklamám, pod jejichž dojmem jen zesilují svou potřebu rychle vydělat peníze a pak si za ně koupit nekvalitní, ale propagované zboží. To vše včetně plytké zábavy a adrenalinového vyžití pak lidem nahrazuje nedostatek skutečného lidského sdílení. Lidé pociťují nejistotu způsobenou vykořeněním. Bojí se, že přijdou o práci, že je někdo v pracovní hierarchii přeskočí a tak se uzavírají do sebe a pracují jen pro sebe. Nejistota, podezíravost, úskočnost mnohé provází na každém kroku. Když se rozhlédneme a vidíme skupinky mladých, ale i těch ve středním věku, kteří se evidentně domluvili na společném setkání, sice sedí spolu u stolu, ale každý zahleděný do svého mobilu. Ubývá lidí, kteří se dokážou sejít a hrát hry, něco společně tvořit, nebo muzicírovat, nebo si jen vyprávět. Vytratilo se vědomí sounáležitosti, spolupráce. Od školních let jsou děti tlačeny k nesmyslné  soutěživosti.

Vrátím-li se k rodině, v málokteré jsou dnes babičky, které by nemusely samy pracovat. Rodiče si často najímají cizí ženy na hlídání, protože je pro ně obtížné vyžít z jednoho platu a tak se ženy vracejí do práce, i když pro dítě je nejlepší přítomnost jeho mámy až do zahájení školní docházky. Mámy klidné, spokojené. Rodiče na své děti nemají čas ani trpělivost. Děti vyrůstají s tablety v rukou, znají zábavní dětská centra v obchodních kolosech, ale neví, jak se vede jejich babičce a dědečkovi. Vytratilo se skutečné soucítění.

Pro všechny živočišné rody je primární vzájemná propojenost. (Inspiraci můžeme najít v říši hmyzu, například u včel či mravenců. Každý má svou úlohu předávanou po generace a navzájem jsou si jednotlivci potřební. Rovněž u větších živočichů nalezneme příklady takové vzájemné pomoci, která zajišťuje nejen přežití rodu, ale i ohleduplnost a úctu k nejstarším či nejmenším).

Z pokolení na pokolení jsou předávány potřebné informace o životě. Při vědomém žití je pak možné využívat zkušeností předků a pružně je aplikovat ve svém životě, nebo i opustit ty životní programy, které nejsou již pružné. Bez součinnosti s rodem není možný duchovní vývoj. Respektive, je možný jen do omezené míry. Onou součinností se rozumí mj. to, že členové rodiny, rodu, žijí ve vzájemné úctě, ohleduplnosti, kdy se generace učí od sebe navzájem, kdy čerpají inspiraci.

Aby náš osobní rozvoj byl v souladu s rodem, měli bychom poznat životy našich předků. Tak můžeme pochopit mnohé ze svého života. Tak můžeme vědomě podpořit svůj ná-rod. Není až tak podstatné množství pokolení, která prozkoumáme, jako hloubka pochopení života předcházejících generací. Co determinovalo jejich životy, čím se zabývali, jakou profesi vykonávali, kde a jak žili a podobně. Stěžejní roli pak hrají vzájemné vztahy. Všem je jistě jasné, že dobrými vzájemnými vztahy podporujeme zdraví celého rodu a tak jej oživujeme. Při všech těchto znalostech můžeme mnohé nedobré z minulosti napravit a to pozitivní udržet a rozvíjet.

Současně s tím podporujeme energii svého národa. Znalostmi, rozvíjením sebe samých, uchováváním kulturních tradic a předáváním toho všeho mladším generacím.

Žijeme TEĎ, TADY, v PROPOJENÍ se svými konkrétními předky svého RODU. Odkrývání a poznávání kořenů své rodiny, kulturních odkazů národa, ke kterému náležíme, jehož jsme součástí, otevírá vědomí s informacemi hluboko v každém uloženými a podporuje uvědomění si toho, kým jsme. Přestaňme o sobě pochybovat a vzhlížet k cizím vzorům a ty napodobovat. Buďme vědomými a hrdými lidmi svého národa.