Neohodnoceno

Prodromus Moravographiae, to jest Předchůdce Moravopisu

Skladem (1 ks)

Kód: 3463

445 Kč –14 % 379 Kč

Kategorie:	Staré, znovuvydané knihy
Hmotnost:	0.665 kg
Autor:	Tomáš Pešina z Čechorodu
Vydavatel:	Host

Prodromus Moravographiae, to jest Předchůdce Moravopisu

445 Kč –14 %

Systematicky koncipované vědecké dílo Tomáše Pešiny z Čechorodu patřilo od poloviny 17. století k hlavním pramenům poznávání moravských zemských dějin. Jeho latinským historiografickým spisům předcházel česky psaný Prodromus Moravographiae, to jest Předchůdce Moravopisu (1663), přehledný souhrn vlastivědných údajů a dějinných událostí vztahujících se k Moravě a jejímu okolí, ovšem se značným geografickým i politickým přesahem.

Tato ve své době zcela ojedinělá „vědecká práce v domácím jazyce“ se stala nejen zdrojem poučení, ale rovněž i sebeidentifikace tehdejších čtenářů, a tak na Moravě převzala úlohu, kterou v Čechách plnila o století starší Kronika česká Václava Hájka z Libočan. Současní čtenáři mohou konečně ocenit literární hodnotu Pešinova dějepravného spisu díky péči Ondřeje Koupila a Jiřího M. Havlíka, kteří připravili a v přítomném svazku představují jeho úplně první ucelenou moderní edici. Opatřili ji dvěma samostatnými komentáři (biografickým medailonem a podrobnou lingvoliterární studií), jmenným rejstříkem, věcnými vysvětlivkami a praktickým diferenčním slovníkem.

Tomáš Pešina z Čechorodu

(1629 Počátky — 1680 Praha), katolický kněz a historiograf. Vzdělání nabyl u jezuitů, roku 1653 přijal kněžství a následujících třináct let strávil v severovýchodních Čechách — děkanoval v Kostelci nad Orlicí a v Litomyšli, byl jmenován biskupským vikářem a vyznamenán erbem (zlatou kotvou v modrém poli). V té době si také zvolil svůj „mluvící“ přídomek „z Čechorodu“. A jeho církevní kariéra dál úspěšně vrcholila: v roce vydání Prodromu byl jmenován kanovníkem kapitul v Litoměřicích a na Vyšehradě a roku 1666 kanovníkem kapituly svatého Víta, kde rozvíjel své duchovní, organizační i vědecké schopnosti postupně ve funkcích kazatele, scholastika, děkana, oficiála či generálního vikáře. Pokračoval ve vydávání svých latinských spisů, studoval archivní prameny, pořádal sbírky relikvií, korespondoval s mnoha intelektuály, založil štědré fundace. Zároveň působil jako revizitační komisař, císařský rada, palatin a titulární biskup. Zemřel při morové epidemii, když odmítl opustit pražskou katedrálu, a je v ní také pochován. Pešinovo jméno ve zdobené kartuši čteme na fasádě budovy Národního muzea v Praze mezi jmény dvaasedmdesáti velikánů české historie.