Naše jsou slova

Vladan Kocián

Začátkem napíši pár slov a ty si postupně do článku nějak zapravíme.
Atma, únava, vyjasni mi to, je ti to jasné, chtění, musím, pochopení, rodina, demokracie, radost.

Tentokrát se pokusím opět navázat na předešlý článek, a to drobností, kterou jsem uvedl, a tak trochu si mohu prozkoušet, kolik čtenářů bylo všímavých. Jedná se o popis ,,světů“.
Záměrně používám uvozovky, neboť slovo světy je možná zavádějící.

Protože v jiných světech nikdo nebyl ve stavu momentálně narozeném, kde se opíráme o věci nám známé javné, proto onu pravdu popisují částečně pro vaši představu, jako představu mou. Vlastně se v řeči pokoušíme používat stejné výrazy pro zajištění stejného přenosu našeho obrazu popisované věci, aby nedocházelo k nedorozuměním a každý pochopil, o co se jedná. V tomto případě se dá slovo světy vhodněji nahradit sféry, neboli prostředí, celé prostory se stejnými prvky.
Z poznání našich Předků víme, že rozdělili tyto sféry na Navi – Javi – Slavi – Pravi. A pokud si milí čtenáři pamatujete, napsal jsem minule, že světy navi jsou světy zrodů. Doufám, že mnozí z vás si řekli, co je to za myšlenku a někdo za ,,pitomost“. V obou případech se spustil proces přemýšlení nad danou věcí. Je to pravda, co napsal? Nebo jsem si to vycucal, ale pak odkud?
Ještě Vás budu chvíli napínat, takže nejdřív uvedu pár slov ke každé sféře:
NAVI – navigace, Skandinávie, únava, navážka, navzdory a jistě další
JAVI – zde nalezneme problém s přeměnou na E, neboť je zde vše zjevené, jevné, takže bychom měli říkat zjavené, javné, tak jak se to v nářečích užívá. Ale také jeviště – javiště, a samotný jev – jav.
SLAVI – slavní, sláva, pro určité skupiny slavie, oslava a snad naleznete další
PRAVI – pravidlo, pravda, poprava, zapravit, spravit-opravit, zpráva, atd.
Proč jsem tyto slova vypsal je, že se vám pokouším vyobrazit podobnost. Naleznete v nich vždy jakoby stejné okruhy zájmů, nebo vjemů, co nám chtějí říci.
Začínám se totiž domnívat, že v našich jazycích vlastně možná nejde ve slovech o časování, skloňování či jiné přidávání pravidelných přípon a koncovek, ale že vytváříme tímto určitá podobenství, pro vyobrazování, kde pravidla určují samotná písmena, pro nás Bukvice, které mají určené významy. A ty jsou přednější než samotné věcné popisy jako třeba, že jde o skloňování.
Po této úvaze jsem pokračoval v tom, co znám, že navné světy jsou ty tmavé. Je tam tma. A ve tmě je vše. Představte si, že jste zavedeni do tmavé místnosti, kde není světlo a za váma se zavřely dveře. Nic nevidíte, dokonce ani nevíte, jaký tvar má místnost. Je to místnost? Hala? Co tu asi je?
No v této chvíli je tam vše, na co pomyslíte. Autobus, slon, moucha, plakáty na stěně, kočárek se spícím dítětem, ale třeba i drak či strašidlo v koutě. Někoho může zaplavit strach, neboť jeho mysl dokáže příliš věcně vyobrazit věci, kterých se bojí. Jenže když se nebude dlouho nic dít, strach začne ustupovat. Nedej bože, že další váš vjem sluch něco uslyší, že? Ale to bylo prozatím mimo, jen tak pro legraci.
Zpátky k věci. Jen vaše představy mohou tu místnost naplnit, ale pak někdo rožne světlo, tak abyste vše uviděli a k vašemu překvapení zjistíte, že místnost je prázdná, jen uprostřed je stůl a na stěně visí špinavý obrázek.
Takže ve tmě se zrodily vaše představy, ale ve světle se vše vyjasnilo, najednou bylo známé, jasné.
A pokud dodám, a trošičku pominu i určitou zákonitost v Bukvici, že existují Bukvice Hlásné, co udávají jakoby směr - určují vektor, a Souhlasné, ty co hlásné přesněji dokreslují, mohu uvažovat i dál. Inu bez zahlášení není poslechu, neboli když nikdo neposlouchá, nemá cenu nic hlásit, proto se bavíme o slabikách jako o ,,pevných“ vazbách přesněji dokreslující věci.
A teď si vezmu pod drobnohled slovo atma, co uvidím?
Naši Předci pod tímto názvem měli nejmenší, nedělitelnou, nezvážitelnou částici vesmíru, ze které se vše skládá. A jestliže se rozhodla nějaká Atma ve svém chtění, že chce růst, musela najít druhou a spojit se s ní. V tomto okamžiku se dá hovořit o vytvoření již možná atomů, a při spojení třeba větších shluku, zde začně proces života a Předci jej nazvali živatma.
Pokud rozdělím onu částici na A / TMA, mohu si dle bukvice uvést význam, že prvotní je tma. Také vzniká zvláštní spojení živá / tma. Proto beru tuto sféru za zrody, neboli prvotní.
Ještě se zastavím u jednoho shora uvedeného slova : únava, která je právě velice spojena se tmou. Proces únavy se dá možná v krátkosti popsat, že únava vzniká tehdy, děláme li něco bez naplnění. To znamená, že se spouští jakoby úbytek naší síly, pokud nemáme z tvorby, na které pracujeme, radost.
Dalo by se říci, že do určitého naplnění je v tom zastoupeno jak vědomí těla, tak vědomí duše a i vědomí ducha. Pokud je vše v souladu a vše je naplňováno, neměli bychom být unavení. A proč unavení? Protože U znamená přiblížení, přimknutí se, poslání, pozvání. K čemu? K navi. Můj odpor k něčemu co dělám mě pozývá, posílá, přibližuje ke tmě.
A pokud jsem zvaný je třeba nabídku přijmout - nastává únava, a co zabere je odpojení se od javného světa a odpočinek ve tmě.
Myšleno, že vědomí těla se vypne a nastává tma, tehdy po probuzení jako bychom se znovu zrodili.
Máme zde určitý náznak popisu vývoje, kde je potřeba si všimnout, že motorem je rozhodnutí a chtění. Toto chtění se nám poté odráží všude a patří mezi základní kony vesmíru.
Chtění je spojující článek pro růst a váže k sobě další věci. Vznikají zákonitosti – spojující prvky - pravidla, jako třeba rozhodnout se, chtění a proces domluvit se. Musím se domluvit na tom co chci provést, když to pominu, vytvořím minu, časovanou bombu. Vytvářím karmický závazek. Vlastně jsem se tímto jakoby domluvil s někým jiným a ten mne to v pravý čas připomene, již třeba ve zmíněné únavě.
Zde se snažím potvrdit, že slovo Musím je pevně svázáno s chtěním. Nelze jej vyrušit, nelze jej obejít, vždy se mne vrátí jinde v nějaké jiné podobě.
No zkuste být unavení a nespat. Existují vědecké studie, že člověk, co se nevyspí, jednoduše zemře. Zaznamenaný rekord v nespaní je 5 dní, a možná nepotvrzených 11 dnů.
Stále se motám okolo našich slov. Na jejich pevných vazbách a významech. Je zvláštní, jak málo si jich dokážeme všimnout. Jak mocně jsou v nás zapravené programy. Naše vědomí těla právě nejvíc ovlivňováno naším chtěním má vše pečlivě uložené a jen tak z něčím nepohneme.
Tak například, jeden můj známý si všiml, že extrémista je člověk, co se zbavil trémy. Tak, jak mají někteří exmanželky nebo exmanžely . A úplně jiná otázka pak je, co si my pod tímto pojmem ,,extrémista“ představujeme. A úplně jiná otázka vlastně poté je, jak se můžeme domluvit, když slovo znamená něco a my si myslíme, že je něco jiného.
Zde opět budeme narážet na sféry, tentokrát vědomostní a při vyjasňování si věcí během hovoru si ten jeden musí udělat obraz toho druhého a co vlastně ten popisuje. Nelze se tedy zlobit, či říkat, že jsme řekli něco špatně. Jen určitému jedinci chybí ten správný rozhled, neboli nevěnoval dostatek času vnímání obrazů, jejich významů, oproti jedinci, co to zjistil.
Jednoduše se dá říci, že má jeden z nich míň zkušeností. Ale o ty se připravujeme vlastně dobrovolně, našich chtěním-nechtěním. Možná nedochápáním věcí.
Zde nastává i vhodný moment napsat další slovo a to je pochopení. Často se užívá obrat ,,no pochop mě“ nebo ,,už to chápeš“.
Při bližším pohledu na toto slovo je možné si uvědomit, že existují spojení jako je úchop, chopit se. Volněji přeloženo to znamená něco mít pevně pod kontrolou, mít nad tím vliv, neboli také je to práce našeho vědomí ovládnout danou věc.
Zde nastává další z možných nedorozumění. Mít věc pevně ve své moci znamená, že ji známe, že jí rozumíme, ať uděláme to či ono, rozumíme následkům co nastanou.
Popíšu to na situaci. Uchopím sklenici a musím vědět, jak s ní mám zacházet, pokud chci, aby zůstala celá a třeba i s obsahem.
A teď si představte, že někomu něco vysvětlujete a žádáte ho o pochopení. No smůla, pokud jste špatný řečník, vždy ten druhý to může ,,chytnout“ jinak. A hned je jasné, že je vždy chyba, neboli nedokonalost na straně vysvětlujícího.
Bohužel nedokázal vnést dostatek světla do daného tématu.
To také znamená, že ke slovu ,,pochopil jsem“ se váže, že musím znát veškeré příčiny a následky týkající se tohoto obratu v dané větě. Neboli nelze říci, neboj chápu to a pak udělám něco jiného, nebo dokonce to neudělám, protože se mne nechce. Vlastně jsem to tímto skutkem nepochopil. Neměl jsem věc pod svou kontrolou.
To však byla mírná odbočka, abychom se pomalu přesunuli od chtění k rodině. Máme zde opět rodzinu, neboli nezměrnou klenotnici moudrosti a naše chápání v dnešní době nám dává určitý obraz, co rodina je.
Nu, vlastně si tedy nejdříve musíme rozvést, odkud máme nám zavedený obraz? Kdo jej určil a kdo jej mohl ovlivnit a čím.
Pokud budeme číst z knihy našich životů, neboli ze svých zkušeností, budeme vnímaví k okolí a vložíme dostatek času roztříděním obrazů, co vnímáme, zjistíme, že dnešní běžná rodina má určitou podobu a to demokratickou. Každý jedinec si dělá jakoby své a mnohdy zde nastává i diktát, co má dělat druhý.
Říká se jak nahoře tak dole. A já se ptám, je tato rodina plně funkční?
Není třeba odpovídat, není to vůbec nutné. Pokud chceme, aby fungovala společnost, musí tato společnost být založená na stejném principu jako skutečná rodina. Neboli modely se opakují tak, jako nám říká Bukvice ,,Iža“ vždy je to stejné, jen o stupínek výš.
Proto, aby byli všichni členové rodiny spojeni, je potřeba jen splnit jediné, plnit přání všem. Nikoho nesmíme vynechat, nikoho nesmíme ošidit, vždy musíme jednat tak, aby nebylo možné vznést výčitku ani k druhým a ani k sobě. Pokud to dopustíme, nastává tímto nezvratný proces jako při únavě.
Ona ta výčitka se někde někdy odrazí – objeví. Opět efekt ,,zrcadla“ karmy. Správně fungující rodina vlastně jedná na zásadě v zájmu všech jedinců, i těch nejmenších. Je potřeba zajistit ohlas každého na jakékoliv jednání uvnitř rodiny. Je potřeba být vnímavý a vše si vždy vyjasnit. Jen takto můžeme říci, že zde máme rodinu.
Z tohoto principu vzešel vlastně i větší stupeň řízení a to je Kopné právo. Vše do kopy tvořilo celek. Nic nesmí být opomenuto.
Je právě jednoduché si to představit na principu rodiny, kde je vše vyslyšeno, pozor neplést si toto slovo s obrazem slova splněno, kde takto je vybudována naprostá důvěra mezi všemi členy rodiny. Není zde místo na strach a vše je vyplněno pocitem pochopení a důvěrou. Také tomu říkáme láska. Vlastně si laskáme tento pocit, hladíme jej.
Dle popisu slova pochopení,mít věci pod kontrolou, což úplně vždy asi nemáme, se poté uchylujeme k důvěře, že je vše v pořádku. Životem se ale učíme a tak zaplňujeme tyto místa a ubývá míst, která nechápem. Toto je opět zjednodušený obraz okolo určitých věcí.

A proč jsem uvedl na začátku slovo demokracie a proč i v textu o rodině? No zkuste si představit, nebo možná prozkoumejte své okolí, různé ,,rodiny“ okolo vás, jakým principem jsou řízeny.
Mají všichni členové stejná práva? Jsou vždy všichni vyslyšeni? Dělí se o vše?
Nebo mají různá direktivní pravidla usnadňující jim život jakoby v této době. Toto je nejčastější výmluva směrem k dětem, že něco musíme takto dělat a basta!
Mají v rodinách jeden účet, ze kterého berou jakoby všichni? Nebo je vše naškatulkováno dle určitých potřeb dopředu, nebo dokonce mají členové své účty, aby náhodu druhý nevěděl, co já tam mám a co všechno dělám?
Zde jsou obsažené jasné znaky nám známé pod pojmem demokracie. Rozparcelovat, rozdělit, určit, že se něco musí, bez jasného plného pochopení celého záměru. Inu celá ta šaráda ,,neznalost neomlouvá“ v demokracii je mylná. Vlastně nám omlouvá jen neuvedené zákonné zlodějny.
Každý si může domyslet, kde chce dojít a co očekává pod pojmem rodina. Bude taková demokratická rodina naplněná pocitem důvěry? Budou mít všichni členové vše pod kontrolou a povede je zbytek rodiny tímto směrem, aby měli vše pod kontrolou, když náhodou prokáží slabost, že ještě vše neznají?
Už jen taková divná věc, rodina ,,hlasovala“ a většina se shodla, že---.
A co když bude jeden pokaždé přehlasován? Zcela ironicky můžu dodat, bezmezně a bez výčitek slepě bude nadále milovat zbytek.
Zde jsem poskytl i odpověď na dnešní zastrašující systém. Co k němu vede, kde není možné očekávat určitá slibovaná plnění a není možné ani brát vážně neznalost neomlouvá. Neomlouvá jen to, že nebyla naplněna vůle vše pochopit! Neboli vnést do věcí jasno, ze strany vysvětlující.
Docela se teď bavím vyobrazením, že máme ve vládě a v parlamentu jedince naplněné láskou k tomu druhému. Že jeden druhému plně důvěřuje a snaží se jej pochopit a že při prokázání slabosti jednoho člena parlamentu-vlády mu rádi druzí pomohou!
Doufám, že jste se také teď pousmáli nad touto představou. Protože se smíchem jde vše líp a právě to je možná jediná cesta ke změně společnosti.
Mohl bych teď navázat na slovo radost, ale říkám si, nechám jej na příští článek a kdo ví, třeba bude i o něčem jiném.
V tomto článku jsem záměrně používal pár slov až nad míru. To z důvodu, aby bylo nanebesa jasné, jak důležitá jsou slova a jejich přesné významy a jak jsou zřetelné jejich obrazové vazby.