Prastarý jazyk
Přišlo nám mailem, kterak i z oficiálních zdrojů lze být na to naše hrdý.
Ing. Martin Dokoupil
Dějiny lidstva se začaly formovat před 302 000 lety, známé dějiny jsou však mnohem mladší. Čím hlouběji do historie, tím jsou samozřejmě její obrysy mlhavější. Málo z nás si však uvědomuje, že jsou tu zbytky jazyka starého až 9 500 let (to jest 7 500 p. n. l.), je to praindoevropština,
tedy to, v co se rozrůznila, několik stovek dnešních jazyků, kam patří indická a evropská větev jazyků – též slovanské jazyky, včetně češtiny. Výraz pro tehdejší jazyk byl pravděpodobně nghúko a už tenkrát měl flexi – ohýbal slova, obsahoval mimo jednotného a množného čísla i duál – slovo dvojné (ještě v praslovanštině hojný), měl bohatý systém slovesných časů, měl 8–9 pádů (v češtině se 8. a 9. pád nedochoval, 8. pád se dochoval např. v romštině), pády se pravděpodobně vyvinuly z menšího počtu základních pádů a vývoj šel až k dnešním jazykům, vč. češtiny, dále měl tři rody a několik jejich inkluzí, mnoho různých hlásek a větší slovní zásobu, ta je dnes rekonstruována jazykovědci a vydávána spolu s gramatikou v etymologických a odborných slovnících. Máme být tedy na co hrdi.
Avšak původní evropský jazyk to nebyl, to je baskičtina (je blízká prakavkazštině), která je původním reliktem z evropského území. Nghúko a její lid přišel do Evropy a Indie z oblasti dnešní Ukrajiny, především pak Anatolie (Turecka) a východních oblastí, kde zaujímal tento areál. Do dnešní rodiny indoevropských jazyků nepatří jazyky ugrofinské (finština, estonština a maďarština), přišedší relativně nedávno se stěhováním národů, kolem roku 900 n. l. z Asie, a zmíněná původní baskičtina. K zápisu řeči používáme dnes v Evropě řeckou alfabetu, latinku a azbuku (příklady viz níže, řecká alfabeta dala vzniknout latince a hlaholici → cyrilici → azbuce), ale v Indii jsou to různé abecedy, v okolí Íránu dokonce upravená arabská abeceda. Nghúko je však zapsána většinou mezinárodní fonetickou abecedou – IPA (The International Phonetic Alphabet). Je logické, že evropské jazyky a praindoevropština jsou jedny z nejvíce zmapovaných a prozkoumaných jazyků na Zemi.
Až uslyšíte svou mateřštinu či její indoevropské sestry, vzpomeňte si na to, jak starý jazyk sdílíme.
PŘÍKLADY ZBYTKŮ DUÁLU
– číslo dvojné v češtině:
1 oko, 2 oči, 3 oka; 1 ucho, 2 uši, 3 ucha; 1 ruka, 2 ruce, 3 ruky apod.
PŘÍKLADY ABECED (pořadí: samohlásky dle Hellwaga, souhlásky neznělé/znělé, ostatní znaky)
AZBUKA
– ruská písmena:
И и, Ы ы, Э э, А а, О о, У у, М м, Н н, Р р, Л л, Й й, П п, Б б, Т т, Д д, К к, Г г, Ц ц, Ч ч, Ф ф, В в, С с, З з, Ш ш, Ж ж, Х х, Е е, Я я, Ё ё, Ю ю, Щ щ, Ь ь, Ъ ъ
LATINKA
– příklady písmen většiny národů v Evropě a ve světě:
I i, Í í, Y y, Ý ý, E e, É é, A a, Á á, O o, Ó ó, U u, Ú ú ů, M m, N n, Ň ň, R r, L l, J j, P p, B b, T t, D d, Ť ť, Ď ď, K k, G g, C c, Dz dz, Č č, Dž dž, F f, V v, W w, S s, Z z, Š š, Ž ž, Ř ř, Ch ch (Ȟ ȟ), H h, Ě ě, Q q, X x
ALFABETA
– řecká písmena:
Ι ι, Υ υ, Ε ε, Η η, Α α, Ο ο, Ω ω, Μ μ, Ν ν, Ρ ρ, Λ λ, Π π, Β β, Τ τ, Δ δ, Θ θ, Κ κ, Γ γ, Ζ ζ, Φ φ, Σ σ,
Χ χ, Ψ ψ, Ξ ξ
DALŠÍ INFORMACE
https://cs.wikipedia.org/wiki/Indoevropsk%C3%A9_jazyky
POUŽITÁ LITERATURA:
BĚLIČOVÁ, Helena. Nástin porovnávací morfologie spisovných jazyků slovanských. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-600-7.
BIČOVSKÝ, Jan. Stručná mluvnice praindoevropštiny. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2012. Varia (Filozofická fakulta Univerzity Karlovy), sv. 3. ISBN 97880-7308-418-9.
BIČOVSKÝ, Jan. Vademecum starými indoevropskými jazyky. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2009. ISBN 978-80-7308-287-1.
BLAŽEK, Václav. Numerals: comparative - etymological analyses of numeral systems and their implications (Saharan, Nubian, Egyptian, Berber, Kartvelian, Uralic, Altaic and Indo-European languages). Brno: Masarykova univerzita, 1999. ISBN 80-210-2070-9. B ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 3., dopl. Praha: Karolinum, 2001. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-80-246-0154-0.
ČERNÝ, Jiří a Jan HOLEŠ. Sémiotika. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-832-5.
ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.
ČERNÝ, Jiří. Úvod do studia jazyka. Olomouc: Rubico, 1998. ISBN 80-85839-24-5.
FRIEDRICH, Paul. Proto-Indo-European Tree – The Arboreal System of a Prehistoric People, Chicago and London: The University of Chicago Press, 1970. ISBN 226-26480-7.
REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Třetí vydání (druhé přepracované a rozšířené vydání). Praha: Leda, 2015. ISBN 978-807335-393-3.
VEČERKA, Radoslav. K pramenům slov: uvedení do etymologie. Praha: Lidové noviny, 2006. ISBN 8071068586.
VEČERKA, Radoslav. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků. Praha: Nakl. Euroslavica, 2006. ISBN
