Když kousají ruského medvěda
V souvislosti s obviňováním Ruska z otravy bývalého agenta Skripala, které není založeno na důkazech, se objevila v jedné diskuzi tato úvaha od Janiny, která se mi moc líbila. Samotné obviňování Ruska připomíná obviňování Iráku, kde měli být zbraně hromadného ničení. Pak tam začali "spojenci" válku. Žádné důkazy se nenašly. Jenže ruský medvěd není Irák.
Obraz medvěda jako symbol ruského náRoda, je populární jak v Rusku, tak především na Západě a má dobré důvody.
Je hodně společného, mezi medvědem a ruským náRodem.
Především medvěd je velký a silný.
Je mnohem silnější než ostatní obyvatelé lesa a může je roztrhat na kusy.
Pro anglosasy není snadné žít s takovým sousedem na východě, bojí se.
Nikdy je ruský medvěd nenapadl, ale..mohl by, kdyby chtěl. A ještě jak by mohl!...
Proto ta západní Rusofobie, strach z Rusů.
Obrácenou stranou této fobie je agrese.
Podvědomý komplex neplnohodnosti podněcuje anglosasy, aby se snažili odstranit zdroj hrozby = zabitím medvěda. Vystihnout ten moment, kdy se zdá být oslabený a…zabít.
Dvakrát za poslední dvě století poslali celou „evropskou kompanii“ na medvědí lov, za Napoleona a Hitlera.
Zabezpečili si drtivou převahu, početní i vojensko-techni ckou nadřazenost nad Ruskem, všechno propočítali, všechno naplánovali a..zaútočili.
V obou případech je pak obě nohy stěží unesly.
Medvěd je zčásti sám vinen, svým vlastním chováním provokuje ostatní zvířata.
Je příliš líný a dobrý. Příliš trpělivý, příliš mnoho dovoluje druhým, je těžké ho rozčílit.
A tak před vchodem ruského doupěte, se slétají ti, co vrčí nebo štěkají, dráždí medvěda tím, že ho šimrají na patách – dostává se jim nulové pozornosti.
Dokonce se ani nehýbe, když si to uvědomí, tak se začne obracet ze strany na stranu, prostě jen vysílá signál
= tělo ruského náRoda je zvyklé na impulzní režim, ve kterém krátké přepětí se střídá s prodlouženou relaxací a ospalostí.
I Ilja Muromec třicet let na peci proseděl, poté slezl, začal vstávat a pak se děly věci:))
Lovci napadnou spícího medvěda. Snaží se ho zabít ve snu, drze mu lezou do brlohu.
Pak se probudí. A tehdy si dejte pozor! Líný medvěd se mění v zuřivou šelmu, která rozdrtí vše co jí stojí v cestě.
Medvědímu vzteku nic nemůže odolat a všechny složité výpočtu lovců se proměňují v prach.
Medvěd, který cítí svou nezměrnou sílu, se nehlídá, podceňuje hrozbu a nepřipravuje se k boji.
Proto v minulosti tak hojně zaléval svou zem krví, vlastní i těch druhých.
Pak, samozřejmě, medvěd si své bere zpět, potom, když se konečně probudí.
A proč je to tak?
Vše se odvíjí od neměřitelné síly.
V náRodním podvědomí Rusů existuje důvěra v nepřítomnost skutečně nebezpečného nepřítele, přinejmenším srovnatelného s mocí, jak fyzické, tak intelektuální, ale především duchovní.
Myslí si, že není nikdo kdo by se ruského náRoda bál, ale....cítí to.
Cítí, neví, nemůže vysvětlovat slovy.
A čeká na zázrak – ne nadarmo je ve folklóru Ruska zázrak ústředním motivem všech pohádek, bájí a pověstí.
O jakém Rusku psal Puškin?
...je to i dub se zlatým řetězem, i chytrý kocour, i rusalka, i chaloupka na kuřích nohách, a další a další.
Zázrak na zázrak.
Existuje v ruském náRodu, v hlubinách nevědomí, všeobecné přesvědčení, že v případě potřeby se stane zázrak a všechny problémy budou vyřešeny.
A nejpozoruhodněj ší věcí je, že historie tuto důvěru v zázraky potvrzuje.
Rusko nemohlo překonat ani Napoleona, ani Hitlera, nijak nemohlo, elementární porovnání, základní srovnání vojenských a ekonomických potenciálů to demonstruje jednoznačně.
Přesto vyhrálo. Není to zázrak?
A během jedné generace udělalo vědecký a technický skok od pluhu po atomovou bombu.
A od pluhu - to je doslova, protože občanská válka zničila ruský potenciál rozvoje, který Rusko nahromadilo, lidský, tak obecně, od kořene.
Taky zázrak, jinak nelze říct.
Zázrak ve vědecké analýze neprojde.
Správně napsal básník:
"Rozumem Rusko nepochopíte…v Rusko můžete jen věřit."
Na druhou stranu, víra je sice dobrá věc, ale to není přesně ta kategorie, která by měla být vůdčí v politice.
Marně se snaží zjistit povahu ruského zázraku, pochopit ho, jak říkají vědci - genezi, zRod, původ.
Takže odkud se u ruského náRoda bere ta „medvědí síla“?
Odpověď je třeba hledat u ruských lidí - originální biosociální podstatě, brát to jako celek, v souladu s tvrzením Aristotela = vlastnost celku nemůže být snížena na aritmetický součet kvalit jeho částí = v tomto případě lidí.
Současně je třeba pochopit, že duch náRoda je konstantní hodnotou a nezávisí na současné konjunktuře - náboženské, sociální ani politické.
Již otec dialektiky Heraklides, před dvěma a půl tisíci lety, si všiml, že všechno plyne a mění se, kromě lidské duše.
A u náRodní duše to vysledujeme také, protože lidská duše je jenom její bezkonečnou malou částí, která existuje v historickém životě lidí.
Duše náRoda, jeho duch = stálý atribut, nezávislý na ideologii a politice.
Morálka a svědomí, a takové základní kategorie, jako je pravda a spravedlnost jsou v ruském náRodním vědomí, daleko výše než jakýkoli zákon vynalezený lidmi.
Dnes Medvěd opět spí ve svém brlohu.
Je znechucený záchvatem nesmyslnosti a bezohlednosti minulého století, kdy krvácel.
A opět se mnozí v Rusku a hlavně v zahraničí ocitají v omylu o jeho slabosti - říkají, že ruský náRod už není stejný jako předtím.
Ale to už bylo v minulosti a více než jednou.
NáRod je stejný jako v minulosti a stejným zůstane i do budoucna, pokud bude existovat ruská krev a ruský Duch, v ní žijící.
Pravdou je, že historie nás učí tomu, že nikoho ničemu ona ještě nenaučila.
Ale medvěd se nebojí.
Zdá se, že plyšový chlapec se probouzí z hibernace, prochází minulost, vzpomíná, pamatuje si kdo je - proces oživení náRodní identity, Rodové paměti.
Lenivě se protahuje, nikdo ho zatím nekousl.
Ale jak kousne, tak v takovém případě vždy přijde zázrak.
A medvěd neví, že on sám je zázrak:)
Zdroj: v diskuzi pod článkem
