Záchrana Země spočívá v omezení spotřeby nebo v jejím navýšení?

Dnes již nelze pochybovat o tom, že je západní populace intenzivně nucena ke snížení spotřeby a omezení plýtvání. Jako důvod je udávaná kritická situace způsobená znečištěním a vyčerpáním přírodních zdrojů a produkce CO2, která způsobuje oteplování planety. Více viditelnou se stává i druhá cesta ke snížení spotřeby přírodních zdrojů, kterou je depopulace.

Vlády především západních zemí se chovají, jako by pozbyly zdravý rozum, když místo úsilí o zachování prosperity a zdraví svých občanu dělají vše pro to, aby byl výsledkem pravý opak.

Nepochopitelné jednání vlád by se mohlo stát srozumitelným, pokud bychom předpokládali, že se identifikovaly s jediným známým řešením na záchranu naší planety, kterým je radikální snížení populace a spotřeby těch, co budou ponecháni. Druhou ideou, se kterou je třeba se identifikovat, aby se depopulace jevila jako něco zcela přirozeného a nezbytného, je získání přesvědčení o své nadřazenosti pro schopnost probojovat se do čela pelotonu, který řídí společnost. Pak je po ruce Darwinova teorie o vývoji druhů, kdy je zcela přirozené, že silnější zahubí slabšího, aby přežil, když již potrava a prostor pro všechny nestačí.

Myšlenka to není nová. Objevuje se již v 18. století jako Malthusova populační teorie. Predikce vyslovená tímto autorem se sice nenaplnila, přesto byla aktualizována v publikaci "Meze růstu" (1972) skupinou významných vědců sdružených v Římském klubu a jako by se znovu vynořila na začátku roku 2020 již v pokročilé realizační fázi s využitím nejmodernějších technologií (mRNA vakcín, 5G, GMO, apod.).

Je snad jiné řešení? Je nějaká světlá cesta k záchraně naší planety a lidstva?

Různé duchovní nauky vidí průběh vývoje člověka v opakujících se cyklech, které jej vedou po poměrně přesně dané vývojové spirále. V naší době skončilo období, které trvalo 5000 let a je nazýváno černým věkem, Kali jugou, Nocí Svaroga, apod. V tomto věku mělo lidstvo rozvinout tzv. nepravé sebevědomí, dnes nejčastěji označované jako egoismus. Mistroství v této schopnosti dosáhla především populace v západních zemích. Tzn. egoismus je přirozeným produktem minulé vývojové etapy. Nepřirozené je chápání smyslu života, přesněji způsobu, jak být šťastný. Prožitek štěstí je dán zvýšeným průchodem energie tělem člověka v určitých energetických drahách. Problém je v tom, že západní kultura získává štěstí zvýšením tělesných rozkoší (jídlo, sex apod.), vlastněním hmotných statků a získáním moci nad druhými bytostmi.

Změnu tohoto destruktivního nastavení může přinést jedině sebepoznání, které vede k pravému sebevědomí a ke změně struktury spotřeby. Dominanta čerpání energie se pak přenáší z tělesné a hmotné oblasti do oblasti duševní a duchovní, kde jsou zanedbatelné požadavky na přírodní zdroje a nedochází k znečištění přírody. 

Pokračování příště.

Autor: Škola Triglavi

Související knihy:

Římský klub
Klaus SCHWAB: COVID-19. Veľký reset
Skutečný Anthony Fauci - Bill Gates, Big Pharma a globální válka proti demokracii a veřejnému zdraví
Velký covidový reset v podobě globální genocidy

Knihy o klimatickém ohlupování:
Vítězslav Kremlík Obchodníci se strachem
Falešný poplach Proč nás klimatická panika stojí tisíce miliard, škodí chudým a planetě nepomáhá
KLIMATICKÁ IDEOLOGIE VERSUS OCHRANA PŘÍRODY