Západ a „autoritářské režimy“

Podle Rudolfa Steinera byly v průběhu Aryanské epochy vytvořeny na současném Západě optimální podmínky pro rozvoj (propracování) tzv. Duše vědomé. Což je vývoj směrem k individualizaci do stádia nepravého sebevědomí, jinak též zvaného egoismu. Nepravé sebevědomí je, když se člověk již oddělil od okolí a chápe sebe sama jako to, čím je v práci, ve společnosti – společenské postavení nebo co vlastní. Další charakteristikou je, že tito lidé jsou schopni ovládat své emoce (astrální tělo) a jsou schopni oddělit své cítění od svého jednání. Jako hráči pokeru. Jsou to kvalitní pokrytci, dokáží se chovat – pokrýt se (obléci se do) emocí, kterou považují za potřebnou k dosažení cíle, který si vytýčili. Více vyvinutí, více individualizovaní lidé jsou schopni jemněji ovlivňovat druhé, kteří mají menší schopnost rozlišovat.

Tací lidé jsou i jinde než na Západě, ale zde byly vytvořeny nejlepší podmínky k propracování egoismu a je jich tam více. Jinde je takovýchto lidí méně, a tedy jiné národy jsou jakoby pozadu v propracování této individualizace. Schopnost hráče pokeru a individualizace vůbec je výraznou hodnotou v Západní civilizaci. Srovnejte třeba filmy anglosaské (hrdina s kamennou tváří obstojí v souboji) a ruské (hrdina se obětuje za vlast)…

Porovnáme-li třeba Západ a Rusko, jeví se, že Rusko má:

1. Kulturní vzorce soužití více pospolné, altruistické (tj. více mravné), což je dáno ještě dědictvím minulosti (atavistické), protože lidé nejsou tolik individualizovaní
2. Existuje větší sounáležitost (horizontální) mezi lidmi (atavistická)
3. Z lidu se díky tomu vynořují lídři národa (Stalin, Putin), kteří jednají ve prospěch svého národa
4. Existuje velká sounáležitost mezi tímto lídrem a národem (podpora lidu)

Řízení národa tímto lídrem umožňuje smazat výhodu, kterou má Západ díky náskoku ve vývoji (individualizaci). Západ proto (velmi takticky) napadá bod č.4, tuto výhodu nezápadních společností, a vytvořil ideologický nástroj – bajku o autoritářských režimech Východu, které jsou „nedemokratické“.

Udělejme si matematickou rovnici: Definujeme-li demokracii jako vládu lidu (existuje-li nyní něco takového), pak je

• Demokracie: lid podporuje svého lídra, který hájí zájmy lidu
• Opak: lid nepodporuje svého lídra, protože nehájí zájmy svého lidu

Výše uvedené není celý obrázek pojmu demokracie, jen jeden parametr – vztah lidu a lídra. Budeme uvažovat skutečnou podporu, ne vynucenou represemi (což dělá každý režim, který ztratil pro lidi přitažlivost, která je vytvářena bezstrukturním řízením). Je zajímavé, že Západ nazývá stav, kdy vládce je oblíben lidem antidemokratickým, autoritářským režimem. Kdyby to bylo podle pravdy, bylo by to naopak.

Západ jako vzor dává stav, kdy je lid rozdělen a elita neoblíbená (stav u nás i na Západě). To je prý demokratický režim, tak se pozná demokracie. Ve skutečnosti je to druh řízení, který používá globální elita vůči zemím jak na Západě, tak i jinde. Lokální elita slouží zájmům nadnárodní elity, a různými prostředky Temného práva (benefit privilidge of plunder) získává lokální elita benefity a podílí se na vykořisťování místního lidu. Temné právo je v prvé řadě uplatňováno vůči obyvatelům Západních zemí a následně je rozšířeno na vysávání dalších zemí světa, z čehož mají nakonec prospěch a vyšší životní úroveň i obyčejní obyvatelé Západu.

Jak píše A. Fursov demokracie v USA i ve Velké Británii je asi taková, že postup rodu/klanu do vyššího patra elity trvá 10 generací podle výzkumu jedné americké univerzity. A vytvořit britskou elitu, zformátovanou pro ovládnutí světa, tj. vytvoření říše nad kterou nezapadá slunce, trvalo globální elitě několik století. Již v 10. století vytvořili tzv. Londýnskou City – stát ve státě, kam ani britská královna, jako oficiální činitel, nemohla bez doprovodu starosty této City. Tedy o několik století dříve, než britské elita dosáhla světové moci.

Skrze britskou elitu byl zaveden současný stav řízení světa, kde lokální elity v jednotlivých státech pracují na zájmy globální elity. To, že na Západě je nízká podpora lídrů není známkou demokratičnosti. Spíše je to známkou, že elity jsou odtrženy od lidu. Jednají proti jejich zájmům. A jako podpůrný ideologický prostředek je zaveden pojem populismus, viz. wiki, který se používá jako nálepka i pro lídra/stranu, která chce něco, co je blíže zájmům obyvatel daného státu a dále zájmům nadnárodní elity. Pojem není jasně definován a je vhodně použitelný jako plivanec. Kdo se postaví zájmům korporátního fašismu, koleduje si o nálepku populista, extremista, nacionalista apod. (nezaměňovat se skutečně škodlivým nacionalismem-šovinismem, tj. nenávistí k jiným národům a vyvyšováním se nad jiné národy)

Celý namalovaný obrázek s pojmy autoritářský režim, populismus, levice a pravice, slouží zatemnění „hřiště“ kudy vede osa moci. Skutečná osa vede: zda politik nebo vlastně každý člověk pracuje na zájmy nadnárodní elity nebo na zájmy své a svého národa. A je jedno, v které straně je. To rozdělení jde uvnitř každé strany, ačkoliv v některé je jich více a jinde méně.

To je současný stav v našem lidstvu. Ne vždy tomu tak bylo, ale to je na jiný článek. Poznamenejme jen, že běžní lidé ještě předpokládají, na základě dávné zkušenosti, že elity mají sounáležitost s lidem, což dnes není pravda. Nyní je důležité, že:

1. jednak se najdou lidé v elitě, kteří mají sounáležitost se svým národem. Je zásadním prvkem řízení, že globální elita vybírá lidi nahoru do řídících pozic v poddaných státech (koloniích jako je např. Česká republika) podle loajality k sobě a nesounáležitosti daného politika se svým národem. Ale stane se, že se jim to zvrátí. Příkladem může být třeba Muammar Kaddáfí, kterého si vyškolili v Anglii, ale místo, aby se po svržení předchozího vládce stal správcem kolonie, začal budovat Lybii pro Lybijce (bezplatné školství, zdravotnictví, bezúročné půjčky, vybudovaná infrastruktura… doba dožití Lybijce delší než Čecha mluví za vše – upozorňuji, že jde o africkou zemi!). Když začal Kaddáfí procesy rozšíření tohoto způsobu řízení na celou Afriku, tak jej nadnárodní řízení rukama Západu zařízlo, právě za použití kouzelné formulky „nedemokratického, autoritářského režimu“. A přítel nejbližší, Francouz Šarkézy, kterému Muammar značně přispěl na prezidentskou kampaň, poslal bombardéry a jiný poddaný/zahleděný politik Medveděv se díval raději jinam. 
   Dalším příkladem je V.V. Putin, který, přestože má v Rusku od pádu SSSR nasazenu (Západem) oligarchii zakoukanou do „západního způsobu života“, tak pozvedá Rusko z kolen, když v 90. letech vymíralo jako za 2.sv. války. Viděli jste u některého západního politika někdy, že by odpovídal na dotazy lidí on-line? Že by zasedání vlády nebo rozličných komisí probíhalo on-line? To je způsob řízení opírající se o podporu lidu! Srovnejte to, prosím, s propagačními projevy premiéra Fialy, dávajícím signály a předvádějícím naučená, strojená gesta. Zároveň tak získává zpětnou vazbu a vynechává z procesu řízení protinárodní oligarchii.
2. Lidé se touží sjednocovat. Zatím to neumí, ale pracují na tom a přes veškeré šarvátky a šramocení k němu dospějí. Dojde k vytvoření Lidu (vědomě propojení, spolupracující) a také k propojení Lidu a Elity, která bude jednat v zájmu lidu. Elita vznikne jednak z lidu a jednak ze stávající elity, protože ne všichni „z horních 10.000“ jsou temní. Často nemají možnost jednat jinak a nemají zdrojovou stabilitu – podporu Lidu, který je zatím v polospánku.

Navrhli jsme Metodiku Sjednocení – prvotní nástřel a jsme připraveni ji vylepšovat. Zde můžete shlédnout krátkou prezentaci principů sjednocení: 

Je potřeba pochopit, že boj je méně efektivní způsob soužití než spolupráce. Jak dlouho nám, Slovanům to bude trvat je na nás. Budou to roky, desetiletí nebo staletí? Záleží, jak moc chceme trpět.

Principiálně jsou pouze dvě koncepce života (viz analytická práce Světlé a Tmavé právo):