Tábor svatých

Příběh začíná v indické Bombaji, kde holandská vláda ohlásila přijetí nařízení, podle kterého měly být indické děti adoptovány a vychovávány v Nizozemí. Tato politika je znova přehodnocena poté, co byl holandský konzulát zaplaven rodiči toužícími vzdát se svých dětí, přejícími si mít o hladový krk méně. Jeden indický duchovní následně vyzve masy k hromadnému exodu a k novému životu v Evropě.

Většina příběhu se soustředí na francouzskou riviéru, kde nakonec nezůstane kromě armády a několika civilistů nikdo, s výjimkou profesora na odpočinku. Profesor je svědkem připlutí obrovské flotily, kotvící u francouzského pobřeží. Příběh střídá rovinu reakce Francouzů na masovou imigraci a postoje přistěhovalců. Ti vůbec netouží po tom, aby se asimilovali do francouzské kultury, zároveň ale dychtí po hojné potravě a pití, které je v jejich rodné Indii nedostatek. Ke konci příběhu se starosta New Yorku dostane do situace, kdy sdílí svou oficiální rezidenci Gracie Mansion se třemi rodinami z Harlemu, britská královna je donucena souhlasit se sňatkem svého syna s pákistánskou ženou, a pouhý jediný sovětský voják stojí v cestě tisíců Číňanů, valících se na Sibiř.

Tábor svatých (francouzsky Le Camp des saints) je román francouzského spisovatele Jeana Raspaila vydaný poprvé v roce 1973. Jeho tématem je masové přistěhovalectví z třetího světa, především z Indie, do Francie a obecně „západního světa“, které vede k zániku západní kultury, protože přistěhovalci se nechtějí začlenit a nemají zájem o místní kulturu, jejich zájem je čistě konzumní. Název je odkazem na Zjevení Janovo (Zj 20, 9 (Kral, ČEP)) a v knize je i celá řada dalších kulturních a historických odkazů.

V době svého vydání román způsobil pozdvižení a část komentátorů jej odsoudila jako rasistický. Zájem o něj se znovu zvedl na počátku druhého desetiletí jednadvacátého století: v roce 2011 se dostal do žebříčku nejprodávanějších knih.