Kopné právo jako výraz organické tradice Slovanů
článek Sergeje Danilova přeložil Radim Lhoták
Sergej Danilov přibližuje princip kopného práva, podle něhož žili a jednali naši dávní slovanští předkové v dobách organické tradice a pravoslavného uctívání Véd. Poradní sbor vážených mužů rodu. Co znamená dokopat se k jednomyslnému řešení. Namísto osobních zájmů postavit zájem celku. Kam se poděly morální a duchovní autority našich předků?
„Kopa“ je shromáždění „chodatajů“ (zmocněnců, jednatelů – staroslověnsky) samosprávné slovanské osady nebo rodu za účelem usnesení o naléhavých společenských tématech doby (všech v kopě, společně, jednomyslně).
„Právo“ je sbírka přikázání a pravidel, podle nichž žili naši předkové. Samozřejmě, že různé občiny měly své rodové zvláštnosti zděděné po starousedlících.
Slovanská moudrost
Kopa a Věče bylo poradní shromáždění, ale také místo, kde se kopí (kupí, hromadí) moudrost rodů určující všechny normy života slovanské pospolitosti. Velmi často se Kopa či Věče shromáždila na posvátném místě – ve svatyni nebo v posvátné doubravě, kde se moudrost rodů nejen soustředila, ale také mnohokráte rozmnožila, protože jejími strážci byli velemoudří žreci, veduni a volchvové, kteří přinášeli obřadní mše a slávu slovanských bohů.
Organizace společnosti na principu kopného práva byla lidsky nejvyspělejším systémem společenského zřízení.
Význam tohoto pojmu odhalují i starší česká slova se stejným kořenem: kopit se (sněmovat), dokopat se něčeho (najít společné řešení), kopiště (velké shromáždění), kopuletý (prastarý, stařešina hodný úcty). Ruský jazyk má podobných dosud živých slov mnohem více. Kopa se jindy scházela uprostřed jedné z usedlostí velké občiny, v místě, které se nazývalo „kapiště“. Kopa se shromáždila na poradu a tvořila jakýsi poradní sbor, neboli „věče“. (Věče volila či odvolávala knížete, později představovala poradní sbor samosprávných měst v rámci velkoknížectví.)
Sněm vážených mužů
Právo hlasovat v Kopě měli pouze hospodáři, kteří patřili mezi starousedlíky. Byli to rodoví starší – hlavy rodů. Byli také nazýváni „kopní soudci“, nebo „mužici z občin“. Synové a bratři, kteří nevedli vlastní hospodářství, stejně jako ženy, neměli hlasovací právo a zúčastňovali se shromáždění pouze na žádost Kopy o podání svědectví.
Kopy se zúčastnili také starci, na jejichž stanovisko se ptali, když bylo nutné vynést rozsudek na základě precedentů z minulosti: neměli právo v Kopě hlasovat, ale jejich rady mohly mít rozhodující význam. Kopné právo bylo založeno na pravidle jednomyslnosti: každé rozhodnutí muselo být výsledkem shody názoru všech chodatajů. Na rozdíl od kopného zákona jednomyslnosti byly Slovanům vnuceny demokratické principy založené na většinovém hlasování, protože v každém kolektivu tvoří většinu vždy ta horší část.
V Kopě se řešily všechny aspekty pracovního života občiny a probíhala soudní řízení ve věcech žalob. K narušení zvykového práva Kopy a jejích rozhodnutí nedocházelo, a pokud ano, jednalo se o výjimečné události. Něco zcela jiného, než soudobá praxe života. Vysvětlit to lze tím, že v demokracii člověk, který vidí jakékoli porušení zákona, má právo nečinit žádná opatření k nápravě takového přestupku, aniž by současně za to nesl jakoukoli morální nebo trestní odpovědnost.
Ale v samoděržaví každý Slovan, který narazil na jakékoliv bezpráví, porušení zvyku nebo kopného práva, byl zavázán takovému přestupku všemi svými silami zabránit nebo ho napravit. Pokud to neudělal, byl považován za spolupachatele a nesl plnou zodpovědnost za daný přečin spolu s pachatelem.
Samospráva občin
Význam široké samosprávy byl posílen volenými hodnostmi: desátníka – po jednom z 10 dvorů, a setníka – jeden na 100 dvorů. Selské občiny měly účast na Kopě prostřednictvím sdružené správní jednotky, která se nazývala „volost“. Na sněmu Kopa volila volostního starostu (zpravidla na dobu 3 let), a také volostní správu a volostní soud. Podle potřeby si občiny volily chodataje (poslance) pro veřejné záležitosti – přímluvce v hlavním městě. Pro obranu země před vnějším nepřítelem a pro udržení pořádku uvnitř země byl Kopou zvolen kníže ze zástupců nejvlivnějších a nejsilnějších rodů a dědičných válečníků, kteří přinášeli čest a slávu celé otčině. Na zemském sněmu byl potom z knížat hodných nejvyššího stavu zvolen monarcha – hlava státu – velkokníže slovanských zemí.
Pro Slovany znamenal názor Kopy nejvyšší duchovní a morální autoritu. Rusové například říkali: „Světská sláva je mocná“, „Svět zpívá, jak kámen praští“, „Se světem se přít nemůžeš“, „Pro svět není žádný soudce“, „Co svět zařídil, to Bůh schválil“, „Co je světem dáno, to také bude.“
Žili podle přikázání Boha Odina: „Je nepřípustné odpustit někomu, kdo úmyslně páchal zlo, protože zlo ponechané bez trestu se rozmnožuje a vina za rozmnožené zlo leží na tom, kdo zlo zanechal bez trestu a nepřivedl je ke spravedlivému Božímu soudu.“
Ve jménu cti a lásky k vlasti
Taková manifestace Kopného práva je možná pouze s dokonalou upřímností a láskou lidí k vlasti. Na Kopě byla zaručena naprostá nezávislost názorů chodatajů. Každý měl možnost zde otevřít svou duši. Na Kopě se vše dělalo rovně, otázky byly položeny přímo: „Tloukla se pravda-matka,“ a pokud se někdo chtěl stranit mlčením, byl nemilosrdně přiveden k čisté vodě.
I ti nemírnější muži, kteří jindy nedokázali vznést slovo odporu, na Kopě, ve chvílích všeobecného vzrušení, se docela změnili a získali chrabrost, zmoudřeli a dokázali přesvědčit zjevně odvážnější muže. Kopa se otevírala vzájemným zpovědím, vzájemným obhajobám a pokáním, byla projevem nejširší upřímnosti. V takových okamžicích soukromé zájmy jednotlivců vyvolávaly nejvyšší stupeň podráždění a do popředí se kupodivu dostávaly zájmy veřejného blaha a spravedlnosti.
Podle pravoslavné pohanské tradice (nezaměňovat se současným „pravoslavím“) synové a mladší bratři hospodářů a ženy neměli hlasovací právo a zúčastnili se sněmu pouze na zvláštní žádost Kopy, aby podali svědectví. Veduni (volchvové – mudrci) byli strážci pravoslavných tradic předků, ale na Kopě byli přítomni také stařešinové, jejichž názor byl vyslyšen, když bylo nutné vynést rozsudek podle prastarých tradic. Starci neměli právo hlasovat, ale jejich radám byla rozhodně věnována pozornost.
Organická tradice
Úcta k starším je charakteristickou stránkou starověkého pravoslaví a udržovala se mezi starověrci. Kopné právo bylo vykonáváno na principu shody – dosažení jednotného názoru všech chodatajů. „Jak činili naši dědové, tak i my budeme činit“ – toto přísloví bylo posvěceno mnohověkou tradicí, a proto bylo relativně snadné vyřešit nejen otázky pracovního života občiny, ale i různé druhy konfliktů.
Zásada volitelnosti knížat, obřadních kněží a stařešinů daná mnohověkou pravoslavnou tradicí sloužila k rozvoji samosprávy občin a přirozeně se dotkla i zájmů dědičných knížat a následně i carské vlády. Takové tedy bylo kopné právo (názor Kopy) založené na jednotě, spravedlnosti (zákonech svatých Véd) a zkušenosti předků.
