Stalo se vám už někdy, že vás nějaká kniha nadchla? A pak jste ji dali přečíst kamarádovi, kterého neoslovila? A řekli jste si, jak je to jen možné, vždyť ta kniha je tak zajímavá?

Ty důvody vidím tři: První je, že každý člověk má svůj obrázek o světě, mozaiku složenou za střípků informací o světě. A ta kniha byla mimo tento obrázek, nenavazovala nikde na žádný kousíček toho obrazu. Proto mu kniha byla cizí. Až se jeho obrázek rozšíří, může tomu být jinak.

Druhým důvodem je, že jsme lidé různí a můžeme si lidi rozdělit do tří druhů podle těchto prvků: Cit, Rozum a Vůle:

• Duše cítivá prožívá a rozvíjí především představivost (Manas)

• Duše rozumová prožívá a rozvíjí především úsudek (Budhi)

• Duše vědomá prožívá a rozvíjí především rozhodování (Ahamkára)

Člověka každého druhu bude zajímat v životě i v knize či filmu především to, co jeho samého „rajcuje“, co ve svém životě propracovává. A tak Duši cítivou zajímá umění, schopnost vyjádřit emoce, cit. Duše rozumová dá přednost hloubání v logických argumentech, vždyť TO je přeci to nejdůležitější. Kdežto Duše vědomá jde raději do akce, kde realizuje svou vůli, a to najdeme třeba ve westernech, kde jde o to vnutit druhému svou vůli a rozhoduje větší sebeovládání a schopnost rychlé reakce… o což nakonec jde v angloamerických filmech často. Když jsem viděl španělský film, tam zase stříkaly na všechny strany emoce. Tedy nejen lidé, ale i národy mají blíže k jednomu z těchto tří druhů. Románské národy jsou spíše cítivé, angloameričané spíše vůloví.

Tedy pokud rozumářovi dáte přečíst knihu, kde se hluboce rozebírají citové pochody, nezaujme jej a naopak, Duši cítivou nezaujme kniha rozumářská. Pokusíme se v naší ešopě zavést členění, označování knih podle těchto tří druhů.

Třetí důvod souvisí s prvním důvodem. Lidé jsou na různé duchovní úrovni, tedy na různé úrovni vědomí. Duchovní úroveň můžeme rozlišovat, měřit podle mnoha parametrů:

• úroveň rozlišování

• úroveň sebeovládání

• úroveň mravnosti, tj. schopnosti zachovávat úroveň pravidel – morálky

• úroveň abstraktního myšlení

• úroveň uvědomování si sama sebe ve snu, bezesném spánku

• velikost a pravdivost obrazu o světě (tj. ten první důvod výše) a propojenost jeho střípků (tj. zda se jedná o propojenou mozaiku nebo kaleidoskop bez souvislostí

• časový rozsah, jaký je člověk schopen pojmout do svého rozhodování

• počet bytostí (=prostor), které je schopen zahrnout do své sounáležitosti (identity)

a další parametry…

Každého člověka bude zajímat především to, kde se právě nachází a kam se právě „prokousává“ ve svých schopnostech, svém seberozvoji. To, co již propracoval, má zpracované, je pro něj nezajímavá samozřejmost a to, co je vzdálenější nad ním, je mu nesrozumitelné a tedy také nezajímavé. Vezměme například parametr „úroveň rozlišení“. Člověk bude číst knihu o společenském dění, ať již román nebo sociologické pojednání, a pokud autor nebude dostatečně rozlišovat příčiny dění, bude se čtenáři zdát kniha primitivní. No a pokud rozliší velmi podrobně, může se v tom čtenář ztratit a kniha jevit nesrozumitelná, záleží na jeho schopnostech rozlišovat společenské procesy a jejich příčiny.

Moravská koncepční skupina rozlišuje 9 lidských duchovních úrovní, takže si můžeme ukázat tabulku, kde máme tři sloupce – druhy a 9 řádků – úrovní. V ní jsou znázorněny tři vývojové linie:

Člověk se narodí a stoupá vzhůru po úrovních tak, že v dané úrovni se nejprve naučí přijímat (Cit), pak zpracuje rozumem fungování dané úrovně (Rozum) a následně to realizuje (Výdej - Vůle). A stoupá po úrovních, osvojuje si v životě schopnosti a dojde až do té úrovně, kde skončil v minulém životě. Dále již postupuje velmi pomalu, protože další vlastnosti musí nově vydobývat. Ovšem pro vzestup člověka je to velmi cenné.

Přesněji jsou úrovně uvedeny v této tabulce:

* Význam použití malých a velkých písmen: Je tím rozlišena úroveň jevu, tj. "rozumová" znamená malý rozum, "Rozumová" lépe propracované myšlení, rozum a "ROZUMOVÁ" plně propracovaný rozum.

Jiný pohled na totéž najdete v tomto přehledném dokumentu: Oblasti, vývojové úrovně a osobní cíle člověka.

Každý by si měl, a i tak přirozeně činí, vybírat knihu přiměřeně:

- ke svému obrazu světa, jak jej dosud poznal

- ke své přirozenosti, kterou v tomto životě má (cit, rozum, vůle)

- ke své úrovni vědomí, úrovni rozlišení

tedy tak, aby jej kniha oslovila, a posunula o kousíček dále v rozvoji, ukázala další horizont.

Zdroje a doporučená literatura:

Devítičlánkové složení člověka: Rudolf Steiner: Duchovní věda (Anthroposofie)

Devět úrovní lidských: Kňaz Ján Maliarik: Celozemský univerzální bratrostát

Vývoj člověka: Rudolf Steiner: Kosmická a lidská metamorfóza