Západní civilizace před kolapsem

Co mu však vadilo nejvíc byla tzv. „affirmativní akce". Pochopil, že diskriminace kvůli pohlaví či barvě kůže není o nic lepší než diskriminace kvůli nedělnickému původu. Po vynuceném uzavření podniku (AT&T) se domníval, že by mohl v Americe nabyté zkušenosti uplatnit ve své vlasti. V r. 1990 se tedy vrátil do vlasti, kde ho čekalo další zklamání.

Začal hledat původce, kterým začal pracovně říkat kazisvěti. Jejich působení nalézá i u nás po návratu do Česka. Můžeme sledovat Emilův celoživotní názorový vývoj. Vydejme se s autorem do králičí nory lemované 11. zářím, sametovou revolucí pravdolásky, soukromým systémem centrálních bank klanu Rothschildů, psychologický operací CIA, očkováním, kovidovou psychologickou operací či ničením našeho školství pod dohledem kazisvětů.

Kam to celé směřuje?

V této knize naleznete mnoho odpovědí na otázky, proč se dnes svět nachází v tak neutěšené situaci, v jaké jsme. Během života v exilu měl autor to veliké štěstí, že mu osud umožnil spojit svůj život s životy mnoha úžasných lidí z řad českých, čestných exilových prvorepublikových politiků, světově špičkových amerických inženýrů, vědců, vynálezců a neortodoxních lékařů. Jim vděčí za to, že mu předali své životní zkušenosti a pomohli mu porozumět světovému dění ve správném kontextu. Znát pravdu považuje za největší bohatství, kterého může člověk nabýt. Lidská společnost, ve které zakořenily přetvářky, lži a podvody, je hnána do katastrofy. Vhodným přirovnáním je chod atomové elektrárny.

Dokud řídící signály správně fungují, běží bezpečně. Jakmile však selže některý z řídících komponentů a začne vysílat signály falešné, může dojít ke katastrofě. Dnešní svět je ovládán malou skupinou nejbohatších lidí na světě, hlavně prostřednictvím jimi vlastněných medií, šířících lži a ohlupujících lid od rána do večera. Díky tomu všemu nebylo lidstvo nikdy v historii v takovém nebezpečí, v jakém se nalézá v současné době. Ke katastrofě může dojít v kterémkoliv okamžiku. Nejedná se tedy o román, ale o stručný životní příběh, do něhož jsou zasazena autorova postupná odhalování, jak je tento svět ze zákulisí řízen, jak se neustále mění a jak je veřejnost klamána, manipulována a odváděna od pravdivých informací. Pokud najdete nějaké nepřesnosti, autor prosí laskavého čtenáře o shovívavost. Není ani historik, politolog, ani právník. Dívá se na svět očima technika, a tudíž tato kniha pouze vyjadřuje jeho osobní pohled na svět.

Více se dozvíte v knize aneb „konspirace na vlastní kůži v USA i České republice“.

Obsah najdete v obrázcích.

ZÁPADNÍ CIVILIZACE PŘED KOLAPSEM (Postřehy heterika)
Autor: Ing. Emil P. Pavlas
Vydal: Slovanská kultura s. r. o., 2024
Tisk: Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.
Vydání: první.
počet stran: 288
ISBN: 978-80-908796-4-5

z 1. dílu:

„V létě 1981 jsem byl přeložen do oddělení s nejhorší pověstí v závodě. Bylo to oddělení s největší fluktuací, které vedla ta nejhorší z těch šesti sufražetek, mladá Židovka, jménem Rebeka Marra. Ve skutečnosti to bylo oddělení úplně zbytečných záležitostí, jí vytvořené na míru. Každý, kdo toto oddělení zakusil, se snažil odtud co nejdříve vypadnout. Přezdívalo se mu ZOO (čti zů) a každý v závodě věděl, o které oddělení se jedná. Jejím cílem bylo vytvořit oddělení ze samých beneficientů afirmativní akce. Byl jsem tedy v tomto oddělení, jako bílý muž, bílou vránou (na převýchovu). Všichni ostatní byly bílé ženy, černošky, černoši a veterán z Vietnamu. A tak když „šéfová“ vycítila můj nekonformní pohled na současnou „pokrokovou“ ideologii, vytýkala mi, že mám nesprávný (politický) postoj. Na to jsem jí odpověděl, že jsem na svůj postoj velmi hrdý. Dostal jsem, oč jsem si řekl. Začala proti mně organizovat různé podrazy. Např. zařídila, aby mi nebyla doručena pozvánka na schůzi, kde se přidělovaly úkoly, a pak mě vytýkala, že jsem nějaký úkol nesplnil. Nakonec na mne poštvala jednu sprostou děvku z oddělení, aby mne nařkla ze sexuálního obtěžování (sexual harassment). Tohle bylo v této době velmi vážné nařčení a mnohdy pro obviněného znamenalo konec kariéry. A stačilo málo. Stačilo říct spolupracovnici, že má hezký svetr, nebo že jí to sluší. Z tohoto obvinění jsem se však vyprostil docela lehce, protože třetí manažerský stupeň byl stále obsazen muži, kteří ještě nebyli tak politicky zfanatizovaní. „

z 2. dílu:

„Velmi „dojemně“ působila Havlova iniciativa v napravování křivd minulosti. Za prvé, ty křivdy se staly před více než čtyřiceti léty. Většina postižených už dávno nežije, nebo už není schopna pokračovat ve své činnosti kvůli stáří, nebo chatrnému zdraví. Stejně, jako u pana prezidenta se tedy jedná o navrácení majetku dědicům, kteří se o něj nikterak nezasloužili, a většina z nich ani nemá chuť v jeho rozvíjení dále pokračovat. Je tedy jasné, že většinu křivd už ani napravit nelze. Na druhé straně panu Havlovi vůbec nevadilo, že jeho „pravdo-láskařský“ režim (který pravdu a lásku užíval jen jako falešný prapor) sám o sobě páchá v přítomné době křivdy nové. Ty tři nejkřiklavější byly Havlova plošná amnestie (pro níž je křivda velmi mírné označení, neb stála životy mnoha nevinných lidí), dále tzv. H-systém, který sliboval levné bydlení. Zájemci předem zaplatili, ale svých domů se nikdy nedočkali. H-systém zkrachoval a tito lidé museli zaplatit podruhé, a vlastními náklady domy dostavět. Tento problém se propagoval až do r. 2019, kdy se po podvedených stavebnících požadovalo zaplatit potřetí. A konečně, za třetí, šlo o největší podvod s tzv. harvardskými fondy pana Koženého. Je jasné, že Havlovi vůbec nešlo o pomoc ukřivděným lidem, ale pouze o to, jak se zmocnit majetku po svém strýci. A také, aby byl rozsáhlý majetek protiprávně vrácen jeho kumpánovi knížeti Schwarzenbergovi. To ovšem znamenalo prolomit Benešovy dekrety, ale pro novou „šlechtu“ to nebyl žádný problém. S tím si oba kumpáni poradili, a nikdy za porušení zákona souzeni nebyli. Takže napravování křivd minulosti nebylo nic jiného než kamufláž vlastních sobeckých zájmů.

„Humanitní cítění“ Václava Havla se také naplno projevilo ve schvalování útoku NATO na Srbsko. Za to si Václav vysloužil titul „humanitární bombardér“. Výborně si také rozuměl s presidentem Clintonem. Tomu jsem se však nedivil – vždyť oba byli na přibližně stejné morální úrovni.“

„Dosud jsem byl bezvýhradným obdivovatelem amerikanismu a věřil, že vše, co Amerika dělá, je pro svět dobré. To, co jsem se dozvěděl od generála Wesley Clarka, mě znejistilo. A tak jsem začal hledat další informace. Teprve v r. 2017 přiznal na smrtelné posteli bývalý agent CIA Malcolm Howard, že byl členem demoliční čety, která všechny ty budovy odpálila výbušninami. Samozřejmě všechny byly dobře pojištěné (hlavně u evropských pojišťoven), takže majitelé na jejich demolici hodně zbohatli na úkor Evropy.“

Další ukázka:

Když jsem ovládl tento nový způsob výroby, vybral jsem ten nejsložitější obvod z celého procesoru a vyvinul první prototyp. Bylo potřeba ho otestovat, což vyžadovalo velmi složitý a drahý testovací stroj, a protože na třicáté první ulici v Ciceru už ho léta používali, nezbývalo mi, než tam zajet a požádat o test. To, co následovalo, nikdo z nás nečekal. Výsledek testu otřásl celým „thin-filmovým impériem“. Když totiž oni vyrobili první prototyp, test jim odhalil na 300 chyb, a trvalo jim tři roky, než je dokázali všechny vychytat a dovést vývoj až k sériové výrobě. Můj první prototyp měl 6 (slovy šest) chyb. Výrobní cena mého prototypu byla 25 dolarů, zatímco cena již vyvinutého obvodu v technologii thin film byla stále 100 dolarů. To způsobilo paniku ve vedení tohoto „impéria“, a tak okamžitě začali kout pikle, jak nás setřást.

Musím přiznat, že jsem byl naivní. Domníval jsem se, že náš podnik je kapitalistický podnik fungující na principech tržního hospodářství (laisses faire) a že cena a kvalita výrobku bude rozhodující. Šetřící potenciál byl ohromující. Jednak zrušením impéria thin film by se ušetřilo mnoho set milionů dolarů ročně na mzdách, na provozních nákladech a na údržbě závodu. Dále by se na každém obvodu ušetřilo 75 dolarů. Novou výrobu technologií thick film by zvládlo několik málo zaměstnanců. Ovšem, jak se ukázalo, v této době v Americe nehrají hlavní úlohu jen výsledky práce, ale také politické aspekty. Později jsem se od spisovatele G. Edwarda Griffina dozvěděl, že Amerika už nemá tržní hospodářství od r. 1951.