Při objednávce nad 1000 Kč dárek.

Kljosov: DNA genealogie díl 3.: Území Československa je naše vlast již nejméně 13 000 let

Pro lepší orientaci v tématu doporučujeme přečíst si předchozí první druhou část rozhovorů s profesorem Anatolijem Kljosovem.

V minulých rozhovorech jsme mluvili o tom, že největší množství krve v České republice i na Slovensku patří haploskupině R1a. Ta, podle výzkumů profesora Klojosova, vznikla v oblasti jižní Sibiře. Její nositelé následně migrovali a kolonizovali Evropu. Několik tisíc let po příchodu R1a do Evropy dorazili do oblasti tohoto kontinentu také nositelé haploskupiny R1b. Tato skupina se dnes nejvíce nachází v zemích západní Evropy.

Naši předci žili na území Česka a Slovenska, které je dodnes naším domovem, již před 13 000 lety (!), prohlásil ruský vědec.

DNA strom nejstaršího Čecha © FOTO : ANATOLIJ KLJOSOV

„Hlavní vlna R1b přišla do Evropy před 5000 lety. R1a přišli do Evropy dávno před R1b, přibližně před 10 000 lety. R1a zůstalo po Evropě málo, ale vidíme je, ty potomky nejstarších větví. Pokud se podíváte na strom, tak na něm je číslo 1. To větev, z níž následně všechno ostatní vyrůstá. To je předek nejstaršího Čecha, kterého se podařilo najít. Jeho mutace vznikla před 13 000 lety (R1a). Těmto mutacím se říká „snip“ – z anglického SNP (single-nucleotide polymorphism). Jedná se o nejstarší snip tohoto stromu starý 13 000 let,“ řekl Kljosov.

Předci Anglosasů (R1b) vyvraždili na území Evropy předky dnešních Slovanů (R1a)

R1b po svém příchodu na území dnešní Evropy vraždili a vyháněli R1a (předky dnešních Slovanů). Ti utíkali v různých směrech na periferii Evropy, aby si zachránili životy, prohlásil vědec s tím, že R1b díky tomu osídlili prakticky celý evropský kontinent. Jejich potomci, Anglosasové, se tváří, že o ničem nevědí. Hovořit o genocidě, kterou provedli jejich předci, není v současných západních reáliích politicky korektní, dodal.

„R1a přišli do Evropy dávno. Následně přišla hlavní vlna R1b. Ta přišla na Pyreneje – Španělsko, Portugalsko – asi před 5 000 lety. Tam byla poprvé nalezena kultura se zvoncovitými poháry. Tito lidé začali poměrně rychle pronikat do kontinentální Evropy a osídlovat ji. A podle všeho se jednalo o genocidu. V Evropě zemřeli prakticky všichni původní obyvatelé. Proto, když nyní nacházíme pohřbená těla a zkoumáme jejich DNA, tak zjišťujeme, že tito lidé již dávno nežijí. Všichni zemřeli. A ti, kteří dokázali přežít, ti nemnozí začali utíkat na periferii Evropy. Jedni utekli na Britské ostrovy, další do Skandinávie, třetí na Ruskou rovinu, další do Malé Asie. V Evropě prakticky nikdo nezůstal, pouze R1b, jež osídlili celý kontinent. Jejich potomci jsou Anglosasové, kteří se tváří, že o ničem neví, nehledě na to, že všechno moc dobře ví. Genocida totiž není politicky korektní. To není hezké, ale je to fakt. Evropa byla prakticky zničena. To mimochodem historikové už dávno znají, označují to za smrt staré Evropy. Oni jen nevěděli, že to udělali R1b,“ uvedl Kljosov.

Nejstarší z rodu R1b na území Československa

Výše ruský profesor poukázal na fakt, že ze strany R1a se podařilo na území Československa nalézt nejstaršího předka, kterému je 13 000 let. Jeho přímí potomci dodnes žijí na území Česka. Ze strany skupiny R1b, které se v České republice a na Slovensku nachází rovněž mnoho díky naší historii, byli na území Československa nalezeni nejstarší předci, kterým je 15 000 až 17 000 let (!). Přímí potomci těchto lidí rovněž žijí v Česku a jsou českými občany, řekl ruský vědec.

„Byl nalezen pár, oba v Česku. Oba jsou R1b patřící k linii staré 15 000 až 17 000 let. Dva jejich přímí potomci, kteří byli analyzováni, žijí v Česku, jsou to čeští občané. Je zajímavé, že v Česku jsou nalézány starší haploskupiny ve srovnání se Slovenskem,“ prohlásil Kjosov.

Pohled očima historika

Historikové při svém pohledu do minulosti soudí podle jazyků, nikoli podle DNA (původu etnických skupin). Díky tomu nejsou schopni vidět celé tisíce let historie, které jim kvůli jejich metodě poznání zůstávají skryté. Tato situace se ale nyní s příchodem DNA genealogie změnila, myslí si ruský vědec.

„Historikové posuzují podle jazyků. Pokud ovšem budeme posuzovat podle národa samotného, podle jejich bohů, podle jejich kultury, tak se tato historie roztahuje o celá tisíciletí do minulosti. Do té doby, než vznikla DNA genealogie, nikdo nevěděl, jak uvidět tuhle dávnou minulost. Nyní se ukazuje, že je možné hledět na původ etnik, skupin a národů z úplně jiného pohledu,“ prohlásil Anatolij Kljosov.

Profesor Kljosov ukazuje tento princip na příkladu Slovanů. K nim historikové, podle jeho názoru, také přistupují na základě chybné metodiky poznání. Díky tomu nejsou vidět tisíce let naší vlastní historie.

„Když se historiků začínáte ptát: Kdo jsou pro vás Slované?

Historikové odpovídají: Ti, kdo hovoří jazyky slovanské skupiny.

Já říkám: Dobře, ale u nich byly mámy a tátové, babičky a dědečkové, pradědečci a prababičky…

Historikové říkají: Ti už nejsou Slované.

Já říkám: Pardon, ale to je nesmysl!

Historikové říkají: Měli jiné jazyky.

Já se ptám: Jaké?

Historikové: Nevíme! My si ale myslíme, že slovanské jazyky vznikly v polovině prvního tisíciletí našeho letopočtu,“ zdůraznil vědec.

Závěr

V minulém roce jsme slavili 100 let od vzniku Československa – našeho moderního státu. Zde je ovšem potřeba postupovat s velkou opatrností, neboť mezi pojmy „stát“ a „vlast“ je obrovský rozdíl. Našemu modernímu státu může být sto let. Ovšem naše vlast je naší vlastí, naší zemí živitelkou, naším domovem již minimálně 13 000 let! O domov, jenž je naším domovem déle než 13 000 let, je potřeba pečovat s mnohem větší láskou než o stát, který je dnes takový, zítra makový.

Naše vlast bez státu existovat může. To ostatně dokazují i stovky let naší historie, kdy Češi a Slováci vždy měli vlast, ne vždy ale měli vlastní stát. Stát ovšem bez vlasti existovat nemůže. Největší část naší lásky a péče proto musíme věnovat naší vlasti, a až poté si dělat starosti o stát. Zde je na místě dodat, že bude-li u nás s naší vlastí vše v pořádku, náš stát bude rovněž vzkvétat.

Zdroj: Vyšel na sputniknews.com dílem Jana Masáka.

Knihy Anatolije Kljosova zde.