Pohádka o ztraceném čase, falzifikaci historie aneb kým a proč byl vytvořen „filtr poznání“

Орлов Алексей Юрьевич

Popis toho, jak pokus analyzovat nalezené stopy cestování v čase přivedl autora k závěru o úplné falzifikaci minulosti, omezení přístupu k technologiím pomocí současného mechanismu „FILTR POZNÁNÍ“.

Úvod

Rok 1975, zasněžená zima v Podmoskoví. Je mi 7 let. Naše rodina žije v uzavřeném vojenském městečku. S nástupem večera se vracím domů. Přicházím do našeho vchodu a vidím vrstevníky, prohlížející si nějaké černé lesklé zařízení o rozměru misky na mýdlo. Jedna strana s knoflíky a malinkým monitorem a druhá hladká. Z boku vychází anténa, jako u klasického radiopřijímače.

Tu věc na ulici našlo jedno z dětí a přiběhlo se na světle podívat na svůj poklad. Se zařízením manipulovali, na čudlíky mačkali, zkoušeje pochopit, k čemu to je, a hle – náhodně to zapnuly. Rozsvítilo se podsvícení čudlíků a monitor, na kterém proběhla proužek skenování a potom v barvě a zvuku začal přenos Ústřední televize – hokejový zápas SSSR a Kanady.

Usnesli jsme se, že je to prostě jen televizor! Přivádělo nás do rozpaků jen to, že v našich bytech stály velikánské a těžké lampové televizory zn. Rekord nebo Tempo.

Historka končí jednoduše – šťastný majitel nálezu, uvědomiv si jeho hodnotu, utekl, aby mu to nikdo nevzal, a tak jdu taky. Prošlo mnoho let. Nyní je přede mnou na stole obyčejný smartfoun. Já vím, že v něm může být zabudován TV-tuner. V letech 2007 – 2009 to byla populární funkce, s rozvojem bezdrátového internetu se už nejeví aktuální. No nic, jen mi nejde na mysl, jak se ten přístroj ocitl v mých rukách v roce 1975? V každém případě v tom zařízení nebyla použita technologie 70-tých let minulého století… Kdo ho asi tak mohl ztratit? Možná že cestovatel časem.

Už jsem téměř na tu událost zapoměl, ale několik let zpět se v masmédiích začaly objevovat zprávy o tom, že se na fotce z 40.tých let objevil mladý člověk v dnešním zevnějšku, zde je ta fotka:

Originál fotky je vystaven na internetu jako exponát virtuální výstavy Their Past Lives Here ( Jejich minulé životy zde). Následně mne začalo zajímat nalézt obdobná svědectví. Vycházeje z existence tohoto snímku, už jsem se mohl tak nějak dobrat k vysvětlení objevení se smartfounu v roce 1975.

Než jsem se ponořil do internetu, vzal jsem si tužku a papír a zformuloval si pro sebe následující pracovní verze pro analýzu a ověření:
1. Může být mnou popsaná událost také stopou po cestovali časem jako v románu Herbert Wellse? Předpokládám, že se chtěl podívat do časů svého dětství. Před odjezdem si telefon (smartfon, mini-televizor) strčil do kapsy a po návratu zjistil, že jej v té daleké zasněžené minulosti…

2. Může to být tak, že když jsem viděl tu věcičku v Podmoskoví, tak stroj času používá někdo v Rusku? A byl ten cestovatel náš současník a rodák?
Mno… Nakonec všechny verze vypadají, jemně řečeno, fantasticky. Osobně mne uspokojuje jen to, že té dávné události nedáš jiné vysvětlení než tyto. Zvědavost zvítězila. A konečně jsme usedl za monitor počítače, pustil průzkumník a začal analyzovat informace z internetu. A hle co vidím:

1. Události a fakta

No ukazuje se, že v našem životě není vše tak jednoduché, jak bychom chtěli. Kromě chlápka v brýlích se na internetu ukázaly i jiné informace na toto téma. Proud faktů dělal silný dojem… Najednou jsem narazil na článek s názvem „V Čínském hrobě našli švýcarské hodinky“, zveřejněném na stránce Ananova 16.12.2008 (fotka je ze stránky brudirect.com), v které mluví o tom, že v době natáčení dokumentárního filmu o starodávných hrobkách v regionu Kuang-si v Číně, archeologové našli miniaturní švýcarské hodiny. Nejdřív mozek vědců neuvěřil v reálnost a považovali nálaz za kroužek. Po té, co nález očistili, ukázalo se, že jsou to miniaturní švýcarské hodinky (se sériovým číslem), jejichž ručičky se zastavili v 10:06 (píše Ananova.com s odkazem na Čínské noviny People's Daily). a tady je fotka:

A stalo se ještě zajímavějším … Dále se v článku uvádí, že v 70. letech v centrální Africe vedle měst Oklo a Perlate v Gabonu bylo nalezeno 17 jaderných reaktorů o stáří 2 miliardy let.

Na fotce je tzv. „Reaktor 15“. Pozůstatky oxidu uranu vypadají jako žluté kameny. Barevné pruhy na skalách – to je křemen, který zkrystalizoval od horkých podzemních vod, protékajících celou dobu využívání reaktoru i po skončení provozní doby. Vypadá to, že v době, kdy se teprve měla na Zemi v procese evoluce objevit buňka s jádrem (pro plný dojem přikládám obrázek – schema evoluce na Zemi), tak nějací pašáci postavili atomovou elektrárnu a pokojně po dlouhou dobu získávali elektřinu. No to máme teda rozmach událostí… (co já se svým „televizorem“) Mezitím se soupis takových nálezů rozrostl daleko za velikost jedné obrazovky.

A tak jsem se setkal s problémem důvěryhodnosti informací, ke kterým získám přístup… Po čemž přede mnou vyvstalo rozhodování: ukončit to své zkoumání anebo se pokusit posoudit nalezené. Pro začátek jsem se pokusil pochopit rozsah dění. Proto jsem odložil stranou hodnocení důvěryhodnosti zpráv a zkusil jsem analyzovat získaná svědectví:

Za prvé, ukázalo se, že moje „telka“ z minulosti jasně není jediná. Očividně nálezů „ne z toho období“ je velmi mnoho.
Za druhé, nálezy tohoto druhu jdou velmi daleko do minulosti, dokonce nemravně daleko.
Za třetí, „gabonské reaktory“ a „čínské hodinky“ představují různé skupiny předmětů, které umní lidé už přede mnou nazvali „PALEOARTEFAKTY“ a které je možné se pokusit rozčlenit podle dvou principů a to:
- předměty z časů, kdy na Zemi ještě neměl existovat člověk (tj. Starší než 5 milionů let)
- předměty z těch historických epoch, v kterých podle teorie nemohly existovat, ale ve skutečnosti byly nalezeny.

V souvislosti s tím navrhuji je klasifikovat jako ty samé paleoartefakty (tj. Ty vytvořené tehdy, když tu ještě člověk neměl být a věci se přesto nacházejí) a historické odchylky (tj. Když už podle současných představ člověk existoval, ale při vykopávkách se nacházejí předměty, technologie, které v těch časech nemohly být známé). Dále se na tomto základě pokusím systematizovat všechny známé poznatky. Tímto způsobem se stalo zřejmé, že důkazy o cestách do minulosti jsou. Jestliže je možné to, co se ještě před několika minutami zdálo nemožné, proč bychom neporozuměli tomu, že možná žádné zákazy na cesty do minulosti nejsou?

Opět jdu do vyhledávače a velmi rychle se vyjasňuje, že současní vědci k tomu nemají principiální námitky. Dokonce existují teoretické základy možnosti přemisťovat se v čase.
https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9F%D1%83%D1%82%D0%B5%D1%88%D0%B5%D1%81%D1%82%D0%B2%D0%B8%D0%B5_%D0%B2%D0%BE_%D0%B2%D1%80%D0%B5%D0%BC%D0%B5%D0%BD%D0%B8 

Tak a teď je možné přijít k nějakým závěrům:
1. Neexistuje žádný zákaz (ani teoretický, ani praktický) na přemisťování se v čase. Například komise pro pseudovědu RAN (Ruská Akademie Věd) dosud nevyhlásila toto téma protivědecké.
2. Kolem nás máme množství svědectví o tom, že podobné události se staly. Otázka je jen v prověření tak říkajíc „důkazové báze“.
3. Existují určité síly, zainteresované ve vytvoření mlhy nemožnosti řeit toto téma a v tabuizování jejích seriozního prozkoumání a publikování na veřejnosti.
4. Předpoklad, že vynález cestování časem byl udělán v Rusku, nebylo příliš skromné: :))). S největší pravděpodobností "cestující" z nějakého důvodu vedl cestu přes naši zemi.

Tak a teď příjde správný čas se ještě jednou podívat fakta, která máme v našem článku a porozumět, kdo že má zájem na jejich ukrytí.

Přeloženo z: https://www.kramola.info/blogs/metody-genocida/skazka-o-poteryannom-vremeni-falsifikacii-istorii-ili-kem-i-dlya-chego-sozdan 
---pokračování zde---